ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4083.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4083/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph. D., ve exekuční věci oprávněné MRAZO Tábor s.r.o ., se sídlem v Táboře, Družstevní č. 348, identifikační číslo osoby 26022672, zastoupené JUDr. Ivo Danielowitzem, advokátem se sídlem v Táboře, Smetanova č. 664, proti povinným 1) J. K., zastoupenému Mgr. Michalem Roubíkem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, třída Legií č. 413, 2) L. K., pro 56 198,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 Nc 1293/2002, o dovolání povinného J. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 21. března 2016, č. j. 15 Co 604/2015-250, takto:
Dovolání povinného J. K. se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 21. 3. 2016, č. j. 15 Co 604/2015-250, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. 9. 2015, č. j. 5 Nc 1293/2002-189, jímž byl zamítnut návrh povinného J. K. na zastavení exekuce, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není ani dostatečně specifikován dovolací důvod.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Označil-li dovolatel v dovolání ze dne 5. 8. 2016 jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnosti, že „výkon rozhodnutí postihuje i stavbu, která není ve společném jmění manželů K. ani ve výlučném vlastnictví jednoho z nich“, že „stavba nebyla součástí pozemku a byla toliko věcí samostatnou“, že „exekuce není vedena v souladu s §112 zákona č. 40/1964 Sb.“, že se „odvolací soud nedostatečně vypořádal s námitkou, že dovolatel své závazky, k jejichž vymožení byly nařízeny exekuce, nesplnil z důvodu úmyslné absolutně neplatné smlouvy“, že „odvolací soud nesprávně právně posoudil ekonomickou situaci dovolatele a jeho návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost“ a „nesprávně postupoval při posouzení námitky stran promlčení exekuce a procesních vad v řízení před prvoinstančním soudem“, patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení neobsahuje. Z dovolání není ani zřejmé, v čem přesně má spočívat nesprávné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu (která konkrétní právní otázka byla odvolacím soudem nesprávně vyřešena), a proto ani dovolací důvody nejsou vymezeny způsobem uvedeným v ust. §241a odst. 3 o. s. ř. Výše uvedené nedostatky neodstranilo ani doplnění dovolání ze dne 5. 8. 2016, v němž dovolatel především opět zdůrazňuje, že „odvolací soud i soud prvního stupně v napadeném usnesení úmyslně bagatelizují zásadní otázku absolutně neplatné smlouvy, o které bylo rozhodnuto v rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, č. j. 5 C 204/2004-5888, ze dne 26. 5. 2008“, ….když soudy rozhodly pouze o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy, ale opomněly zahrnout zásadní otázku, že Agrostroj Pelhřimov a. s. je povinen uhradit za dovolatele všechny finanční a materiální závazky.“
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2016
JUDr. Karel S v o b o d a, Ph.D.
pověřený člen senátu