ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4276.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4276/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Les Laboratoires Servier se sídlem v Suresnes Cedex, 50 rue Carnot, 92284, Francouzská republika, registrační číslo 085480796, zastoupené Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Bubenská č. 1477/1, proti povinným: 1) Simply You Pharmaceuticals a. s. , se sídlem v Praze 3, Roháčova č. 188/37, identifikační číslo osoby 25385381, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1322/3c, 2) SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC , se sídlem v Charles Mathias, 942 Windemere Drive NW, Salem, Oregon, Spojené státy americké, registrační číslo 604094-98, jednající organizační složkou SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC, se sídlem v Praze 3, Kubelíkova č. 1224/42, identifikační číslo osoby 29016827, zastoupené Mgr. Petrem Čubíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1322/3c, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 1868/2015, o dovolání povinné 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2016, č. j. 18 Co 369/2015-260, takto:
Dovolání povinné 1) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. ledna 2016, č. j. 18 Co 369/2015-260, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. srpna 2015, č. j. 35 EXE 1868/2015-133, tak, že zamítl návrhy povinných na zastavení exekuce evidované u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 1868/2015 a vedené ve vztahu k povinné 1) na podkladě exekučních titulů – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2013, č. j. 2 Nc 1118/2013-144 a ze dne 3. března 2014, č. j. 2 Nc 1018/2014-20 a ve vztahu k povinné 2) na podkladě exekučního titulu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 59 Cm 9/2014-28. Odvolací soud změnil toliko část výroku soudu prvního stupně, a to za účelem výslovného vyjádření, na základě kterých exekučních titulů je vůči povinným vedena exekuce, jinak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce bylo podstatné, zda po nabytí vykonatelnosti předběžných opatření došlo k porušení soudem uložené povinnosti povinným, přičemž kladné zodpovězení této otázky bude mít za následek uložení pokuty oběma povinným a teprve v rámci úvahy o výši této pokuty exekutor zohlední délku, způsoby a intenzitu porušování povinnosti oběma povinnými, a neshledal proto důvodnými námitky povinných, že v porušování exekučních titulů postupně ustávají či že k porušení ve fázi odvolacího řízení již nedochází.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná 1) dovolání, ve kterém namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 2101/2007, ze kterého dle názoru povinné 1) vyplývá, že v případě, že povinný povinnosti dané exekučním titulem neporušil, nebo je, byť i po zahájení exekuce, splnil, má být exekuce zastavena podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a postup odvolacího soudu je tak v rozporu s účelem prováděné exekuce. Dále namítá, že odvolací soud nedodržel zásadu úplné apelace, když nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a navrhovaným důkazům. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V dovolatelkou citovaném rozhodnutí dospěl dovolací soud k závěru, že námitku, že povinnost zdržet se určitého chování nebo chování jiného strpět neporušil, nemůže povinný úspěšně uplatnit v odvolání, a to ani proti rozhodnutí, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, ani proti rozhodnutí, jímž byla uložena další pokuta, ale právě jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. S ohledem na to, že povinnost zdržet se jednání je povinnému exekučním titulem uložena do blíže nespecifikované doby a ani v případě, že se povinný chová v souladu s titulem, nelze dovozovat, že uložená povinnost tím zanikla, není užitelný důvod zastavení podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., ale výkon rozhodnutí je třeba zastavit podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 2101/2007).
Dovolací soud je však toho názoru, že výše uvedené rozhodnutí je na předmětnou věc nepřiléhající, neboť v něm bylo rozhodováno o návrhu na zastavení exekuce povinného, který exekučním titulem uloženou povinnost po nařízení výkonu rozhodnutí neporušoval, zatímco v dané věci dovolatelka po nabytí vykonatelnosti předběžných opatření exekučním titulem uloženou povinnost opakovaně porušila, a odvolací soud tak dospěl ke správnému závěru, že nebyly splněny důvody pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Námitky dovolatelky směřující k (ne)úplnosti skutkových zjištění odvolacího soudu či k vadám řízení (odvolací soud neprovedl povinnou navržené důkazy) nemohou samy o sobě představovat důvod dovolání (dovolatelka tímto způsobem neformuluje právní otázku, na jejímž řešení napadené usnesení odvolacího soudu závisí) a nemohou založit předpoklad přípustnosti dovolání.
V dovolacím řízení proto nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 10. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu