ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4309.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 4309/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring , s. r. o ., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláňem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému L. F. , pro 53 625,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 Nc 2769/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2015, č. j. 15Co 177/2015-195, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2015, č. j. 15Co 177/2015-195, a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Nc 2769/2009-150, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-jih k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Nc 2769/2009-150, kterým okresní soud zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 22. 9. 2009, č. j. 9 Nc 2769/2009-6. Odkázal na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž rozhodčí doložka, která svěřuje určení rozhodce právnické osobě, jež není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je neplatná pro rozpor s §39 obč. zák. Stejně jako soud prvního stupně dále v případě nákladů řízení uzavřel, že zavinění na zastavení exekuce lze klást k tíži oprávněné, v tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014.
Dovolatelka uvedla, že postup soudního exekutora je šikanózní, vedený zřejmým úmyslem dosáhnout zisku na úkor oprávněné, resp. přenést náklady neúspěšných prováděných exekucí na ni. Namítá, že dříve, než soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce, mělo být pravomocně rozhodnuto o změně, resp. o zamítnutí návrhu na změnu účastníka. V tomto směru poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008. Dále poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III ÚS 468/11, z něhož vyplývá, že nevyhovění návrhu na vstup nového účastníka do řízení může dojít výjimečně, musí být prokázáno porušení dobrých mravů a musí být prokázáno, že se jedná o zneužití procesních předpisů. Skutečnost, že společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. je cizozemským subjektem, je pro učinění závěru o zamítnutí návrhu na vstup nového účastníka do řízení nedostatečné. Oprávněná nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení. Uvedla, že v době podání návrhu na nařízení exekuce neporušila žádnou právní povinnost, svůj názor uplatnila v souladu s tehdejší rozhodovací praxí soudu, k jejíž změně došlo až později.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
V posuzované věci oprávněná ve smyslu ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. podáním ze dne 16. 10. 2014 navrhla vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení. Procesní nástupce oprávněné v tomtéž podání vyslovil podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. souhlas se svým vstupem do řízení na místo dosavadní oprávněné. Pověřený soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 103 EX 30394/09-54, zamítl návrh oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do řízení. Proti tomuto usnesení podala oprávněná včasné odvolání. Ještě před tím, než odvolací soud rozhodl o tomto odvolání, Okresní soud Plzeň-jih usnesením ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Nc 2769/2009-50, exekuci na základě ustanovení §55 odst. 5 ex. řádu zastavil a uložil oprávněné povinnost uhradit pověřenému soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Následně odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně v záhlaví označeným usnesením potvrdil. V mezidobí však Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 56 Co 91/2015, usnesení soudního exekutora o zamítnutí návrhu oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 2824/2015, předně uvedl, že jestliže soudní exekutor rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, který oprávněná podala až poté (v daném případě o více než jeden měsíc později), co navrhla vstup jejího procesního nástupce do řízení, ještě před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto o dříve podaném návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na její straně, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008). Soudní exekutor měl nejprve samostatně rozhodnout o návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na straně oprávněné a až poté, jakmile by bylo najisto postaveno, kdo bude nadále v exekučním řízení vystupovat jako osoba oprávněná, rozhodnout o návrhu (případně již původní) oprávněné na zastavení exekuce. Procesní nástupce oprávněné musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (srov. §107a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §107 odst. 4 o. s. ř.). Ze shora uvedeného proto k dovolatelkou předestřené otázce vyplývá, že nelze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je pravomocně rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., resp. ustanovení §36 ex. řádu, na vstup jeho procesního nástupce do řízení.
K návrhu oprávněné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2395/2011). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).
Z výše uvedeného vyplývá, že závěry odvolacího soudu ohledně otázky, zda lze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., resp. §36 ex. řádu, na vstup procesního nástupce do řízení, nejsou správné; Nejvyšší soud České republiky proto dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2015, č. j. 15Co 177/2015-195, zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami. S ohledem na to, že důvody pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Nc 2769/2009-150, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-jih k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. §243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. března 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu