ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4532.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4532/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v exekuční věci oprávněného R. M., H. M., zastoupeného Mgr. Jitkou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Husova č. 1653/46, proti povinnému R. M., H., zastoupenému Mgr. Hanou Dejmkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova č. 413/34, pro běžné a dlužné výživné, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 25 EXE 1890/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2016, č. j. 12 Co 687/2015-152, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2016, č. j. 12 Co 687/2015-152, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. 8. 2015, č. j. 25 EXE 1890/2015-37, v části ohledně návrhu povinného na zastavení exekuce pro vymožení dlužného výživného a dále běžného výživného za dobu od 1. 6. 2015 do 30. 4. 2016, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Uvedl-li dovolatel v dovolání ze dne 16. 8. 2016 pouze to, že výrok II. dovoláním napadeného usnesení „spočívá v nesprávném právním posouzení věci“, neoznačil žádný z předpokladů přípustnosti podle ustanovení §237 až §238a o. s. ř. a ani nepopsal konkrétní dovolací důvod (tedy v čem přesně má spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2016
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
pověřený člen senátu