Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.04.2016, sp. zn. 20 Cdo 457/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.457.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.457.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 457/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze, Na příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jankovcova 1518/2, proti povinnému R. Z. , zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, pro 242 705,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 EXE 4065/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 9. 2015, č. j. 36 Co 212/2015-109, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. 3. 2015, č. j. 9 EXE 4065/2011-93, kterým Okresní soud v České Lípě zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uzavřel, že oprávněná v exekučním řízení nepodala žádný návrh ve smyslu §107a o. s. ř., ani netvrdila (resp. popírá), že by po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva. V projednávaném případě je na straně oprávněné splněna podmínka aktivní legitimace, neboť jí svědčí exekuční titul. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem exekuce, z oprávněné na společnost creditON.cz. Má za to, že exekuce by měla být zastavena, protože pohledávka nebyla platně postoupena. Soudům nižších stupňů vytýká, že neúplně zjistily skutkový stav věci, kdy dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť jsou tu další skutečnost a důkazy, které nebyly dosud uplatněny a rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ve smyslu §237 o. s. ř. má po právní stránce zásadní význam výklad §1895 až 1900 občanského zákoníku. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Oprávněná ve vyjádření k dovolání povinného uvedla, že dovolání není přípustné, neboť povinný nevymezil přípustnost dovolání. Zdůraznila, že nedošlo k žádnému postoupení pohledávky na jinou osobu a oprávněná je skutečnou oprávněnou. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř.“. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Nejvyšší soud proto dovolání povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. dubna 2016 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/01/2016
Spisová značka:20 Cdo 457/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.457.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Vady podání
Dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-06-22