ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4764.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4764/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Mgr. K. Š. , zastoupené Mgr. Janou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Milovicích, Rakouská č. 686, proti povinným 1) M. B. , zastoupené Mgr. Ondřejem Dlouhým, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova č. 201/17, a 2) R. B. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova č. 224/3, pro 950 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 22 EXE 7034/2014, o dovolání 2. povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2016, č. j. 23 Co 408/2015-201, takto:
Dovolání 2. povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2016, č. j. 23 Co 408/2015-201, směřujícímu proti výroku II., jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 9. 2015, č. j. 22 EXE 7034/2014-146, v části ad VI., v níž návrh 2. povinného na zastavení exekuce ze dne 18. 2. 2015 byl „ve zbytku“ zamítnut, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). V projednávané věci dovolatel netvrdí žádné skutečnosti rozhodné pro dovolací řízení, když podstata jeho námitek spočívá v nesouhlasu dovolatele se skutkovými závěry odvolacího soudu a nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva. V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Dovolatel totiž polemizuje se skutkovým závěrem odvolacího soudu o tom, že povinný neprokázal své tvrzení, že původní věřitel L. B. uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2014 „v podstatném a omluvitelném omylu“, na němž měla oprávněná podíl, a že povinný ani neprokázal, že došlo k částečnému zániku jeho závazku vůči L. B. započtením částky 322 277 Kč.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
pověřený člen senátu