ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4824.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4824/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné E. S. , K. H., zastoupené JUDr. Jiřím Smrčkou, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Hornická č. 209/4, proti povinnému J. S. , K. H., zastoupenému Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, o 975 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 84 EXE 416/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 20 Co 476/2015-62, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 20 Co 476/2015-62, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. označil skutečnost, že: „v daném případě má dovolatel za to, že usnesením odvolacího soudu byla nastolená právní otázka posouzena jinak a proto je dána přípustnost dovolání“. Patrně však přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu