ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4890.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 4890/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné JP-TOP s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, identifikační číslo osoby 27294081, zastoupené JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 394/4, proti povinným 1) N. M. , K., a 2) E. M. , K., pro 243 600 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 121/13, o dovolání soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2015, č. j. 17 Co 171/2015-130, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10, usnesením ze dne 22. 4. 2015, č. j. 167 EX 121/13-119, určil náklady exekuce částkou 28 962,16 Kč (výrok I.) a rozhodl, že se insolvenční správkyni Mgr. Ireně Jonákové vydává vymožené plnění v exekuci ve výši 98 173,34 Kč (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že se insolvenční správkyni majetku povinných Mgr. Ireně Jonákové vydává do majetkové podstaty exekucí vymožených 127 135,50 Kč. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, a na jeho závěry v něm přijaté, z nichž vyplývá, že také soudní exekutor musí, má-li vůči povinnému pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení, přihlásit ji v přihlašovací lhůtě do insolvenčního řízení k jejímu uspokojení z majetkové podstaty úpadce (povinného). Bez ohledu na §47 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je nutno v exekučním řízení aplikovat úpravu v insolvenčním zákoně [§5 odst. 1 písm. b), §109 odst. 1 písm. c) a §206 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Opačným přístupem by totiž došlo k nepřípustnému zvýhodnění jednoho z úpadcových věřitelů. Soudní exekutor je tedy povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce má náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásit do insolvenčního řízení.
Soudní exekutor v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že dovolacím soudem již vyřešená otázka nákladů exekuce by měla být vyřešena jinak. Dle jeho názoru by aplikací §46 odst. 7 exekučního řádu nedocházelo ve vztahu k oprávněné a exekutorovi ke zvýhodňování těchto věřitelů. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, jenž řeší právo věřitele na úroky z prodlení v případě, že dlužník zaplatil část dluhu do rukou soudního exekutora. Dovozuje, že ustanovení §46 odst. 7 exekučního řádu je lex specialis ve vztahu k insolvenčnímu zákonu, zaplacením dluhu na účet soudního exekutora dluh povinného vůči oprávněnému zaniká, stejně tak zaniká příslušná část pohledávky exekutora na nákladech exekuce a takové plnění nelze vydat do majetkové podstaty, neboť se nejedná o majetek povinného. Současný výklad §46 odst. 7 exekučního řádu pokládá za diskriminující soudní exekutory oproti všem ostatním osobám zmocněným přijímat plnění pro věřitele od dlužníků. Poukazuje též na jinou skutkovou situaci v usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyšší soudu, podle níž je soudní exekutor po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného povinen vydat do majetkové podstaty povinného (insolvenčního dlužníka) jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel povinného (insolvenčního dlužníka) náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásí do insolvenčního řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014 (uveřejněné pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2391/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2015, sen. zn. 29 ICdo 5/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 22/2016]. Nejvyšší soud vyložil, že vzhledem ke konkurenci ustanovení §46 odst. 7 exekučního řádu a §5 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona, nelze ustanovení §46 odst. 7 exekučního řádu aplikovat v jeho doslovném znění, neboť by tak došlo k nepřípustnému zvýhodnění soudního exekutora jako jednoho z věřitelů insolvenčního dlužníka. Není přitom důvodu se od tohoto výkladu odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu