ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1131.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1131/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce JUDr. J. K. , proti žalovanému Statutárnímu městu Pardubice , se sídlem v Pardubicích, Perštýnské náměstí č. 1, IČO 002 74 046, o neplatnost výpovědi, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 44/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. listopadu 2015 č.j. 23 Co 93/2008-1050, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5.11.2015 č. j. 23 Co 93/2008-1050 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 2388/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2305/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu; k otázce zavinění ve formě úmyslu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.2.2004 sp. zn. 21 Cdo 1059/2003] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V tom, že žalovaný předal žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1. písm. c) zák. práce poté, co mu bylo nabídnuto místo referenta přestupkového oddělení, které žalobce nepřijal, nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy, neboť postupoval v souladu se zákonem a v případné majetkové nebo nemajetkové újmě, která by tím vznikla (mohla vzniknout) žalobci, lze spatřovat jen vedlejší následek, který je právem dovolený; z okolností případu a z toho, co bylo dokazováním zjištěno nebo jinak vyšlo za řízení najevo, nelze úspěšně dovozovat, že by cílem právního jednání žalovaného nebylo dosažení (právem) povoleného ukončení pracovního poměru žalobce, ale snaha neumožnit žalobci přijmout nabízené místo zaměstnance oddělení přestupků, tedy přímý úmysl způsobit žalobci újmu.
Dovozuje-li žalobce, že jednání žalovaného, mající znaky „diskriminace z důvodu věku“, je v rozporu s dobrými mravy, vychází též z jiných skutkových okolností, než jaké byly soudy zjištěny. Tímto postupem žalobce nezpochybňuje právní posouzení věci; ve skutečnosti tím napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje tak proti rozsudku odvolacího soudu jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení §241a odst.1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. dubna 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu