ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1182.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1182/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Oberbank AG se sídlem v Linci, Untere Donaulände 28, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 4/3 , proti povinné L. W. , zastoupené Mgr. Andrejem Najmanem , advokátem se sídlem v Neratovicích, nám. Republiky č. 400, pro 2 562 053,83 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 17 E 164/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. července 2014 č. j. 20 Co 304/2014-68, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. května 2014 č. j. 17 E 164/2012-59 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného podaný u soudu prvního stupně dne 21. 11. 2012 Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 30. 1. 2013 č. j. 17 E 164/2012-12 nařídil podle vykonatelného usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 7. 2012 č. j. 3 C 6/2012-60 „k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2 562 053,83 Kč s příslušenstvím ve výši 534 933,34 Kč a náklady předcházejícího řízení ve výši 15 080 Kč“ výkon rozhodnutí prodejem zástavy – nemovitostí povinné, a to parcely st. č. 7 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 187 m 2 , pozemku parc. č. 50/11 – zahrada o výměře 600 m 2 , pozemku parc. č. 56 – zahrada o výměře 137 m 2 , pozemku parc. č. 57 – zahrada o výměře 183 m 2 , budovy nacházející se na parcele st. č. 7 v obci K., zapsaných na LV č. 500 pro obec K., katastrální území K. u P., vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, rozhodl, že povinné se zakazuje, aby po doručení tohoto usnesení nemovitosti převedla na někoho jiného nebo aby je zatížila, uložil povinné, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení oznámila podepsanému soudu, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo (s tím, že nesplní-li povinná tuto povinnost, odpovídá za škodu tím způsobenou), a rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 95 365 Kč a že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení, náhrady nákladů výkonu rozhodnutí, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinné přiznány.
Okresní soud Praha-východ (poté, co usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci) usnesením ze dne 15. 5. 2014 č. j. 17 E 164/2012-59 určil:
a) nemovitou věc, které se výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci týká: pozemek parc. st. č. 7 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 187 m 2 , budova nacházející se na pozemku parc. st. č. 7, pozemek parc. č. 50/11 – zahrada o výměře 600 m 2 , pozemek parc. č. 56 – zahrada o výměře 137 m 2 , pozemek parc. č. 57 – zahrada o výměře 183 m 2 , vše v katastrálním území a obci K. u P., zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Mělník,
b) cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených na „částku 0 Kč“,
c) závady, které v dražbě nezaniknou, neexistují,
d) výslednou cenu na částku 2 860 000 Kč.
Při určení výsledné ceny nemovitostí a jejich příslušenství soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku ze dne 30. 1. 2014 č. 3944-09/2014 podaného soudem ustanoveným znalcem Ing. Ladislavem Kubíkem, který ocenil uvedené nemovitosti částkou 2 860 000 Kč.
K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 7. 2014 č. j. 20 Co 304/2014-68 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze zjištění, že soudem ustanovený znalec Ing. Ladislav Kubík provedl ocenění nemovitostí povinné několika způsoby, a to „vyhláškovou“ cenou, nákladovým způsobem, porovnávací metodou a kombinací nákladového a výnosového způsobu, že porovnával celkem 12 prodejů rodinných domů v dané lokalitě, že vypočetl u každého ze srovnávaných prodejů jednotkovou cenu za m 2 , že její průměrnou hodnotu pak přepočetl na oceňovanou nemovitost, čímž dospěl k částce 2 815 360 Kč, avšak že obvyklou cenu nemovitostí povinné stanovil (vyšší) částkou 2 860 000 Kč, neboť přihlédl k ceně stanovené podle vyhlášky. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „zjišťoval na serveru Sreality.cz prodeje nemovitostí v K.“, kde jsou v nabídce dvě nemovitosti, z nichž dům nabízený za 3 100 000 Kč „je podsklepený, 4+1, s udržovanou zahradou o velikosti 789 m 2 “a „je prodáván s veškerým vybavením“, a dům nabízený za 2 680 000 Kč „byl rekonstruován v roce 1998, 4+1, zahrada je 368 m 2 “. Na základě zjištění, že dům povinné je bez podsklepení, že základy jsou bez izolace proti zemní vlhkosti, že byly rekonstruovány pouze některé prvky krátkodobé životnosti a že má pouze jedno podlaží o velikosti „2+kk“, která učinil ze znaleckého posudku, a na základě zjištění, že dům povinné je oproti v současné době nabízeným nemovitostem v K. menší, v horším stavu a bez podsklepení a že má větší zahradu o velikosti 920 m 2 , dospěl odvolací soud k závěru, že obvyklá cena 2 680 000 Kč určená znalcem odpovídá současné cenové nabídce nemovitostí v daném místě.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že odvolací soud pochybil, potvrdil-li usnesení soudu prvního stupně, který v tomto řízení neměl s účinností od 1. 1. 2013 činit žádné procesní úkony a jehož předseda měl spis podle čl. II. bodu 2 zákona č. 396/2012 Sb. předat soudnímu exekutorovi, neboť projednávaná věc nespadá po dni nabytí účinnosti uvedeného zákona do působnosti soudu. Uvádí, že z první strany „LV č. 500“ ze dne 14. 12. 2012, který je součástí znaleckého posudku, vyplývá, že předmětné nemovitosti jsou postiženy „exekučním příkazem prodeje nemovitostí“ vydaným soudním exekutorem JUDr. Marcelem Smékalem a zapsaným do katastru nemovitostí již dne 21. 3. 2012 pod zn. Z-6225/2012-209, a že usnesení soudu prvního stupně tak bylo vydáno za situace, kdy vykonávací řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 17 E 164/2012 mělo být podle ustanovení §104 občanského soudního řádu, respektive podle ustanovení §221 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, zastaveno s tím, že oprávněný může přihlásit svoji pohledávku v již nařízené exekuci či výkonu rozhodnutí, neboť souběh prodeje zástavy s prodejem nemovitostí není v zákoně č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, výslovně upraven, a proto se ve smyslu §20 tohoto zákona uplatní občanský soudní řád. Povinná vytýká soudům, že nekriticky převzaly závěry znalce Ing. Ladislava Kubíka o obvyklé ceně nemovitostí, a namítá, že soudy i znalec argumentují cenami nemovitostí v jiných městech v okolí K. u P. a že hodnota znalcem posuzovaných nemovitostí je nesprávně snížena rovněž o „existenci zatížení posuzovaných nemovitostí“. Má za to, že odhadní cena ve výši 2 860 000 Kč je podhodnocena, a poukazuje na skutečnost, že v roce 2014 byl prodán rodinný dům, který je bez odpadu, vodovodu, a je vůbec neobyvatelný, za vyšší cenu. Vytýká odvolacímu soudu, že v rámci odvolacího řízení opatřil a provedl důkaz, a to „několik dílčích tržních nabídek nemovitostí z okolí obce K. u P.“, aniž by povinná měla možnost být provádění takového důkazu přítomna a vyjádřit se „k takovému důkazu a ke skutečnostem, které z něj byly opatřeny odvolacím soudem“. Povinná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo řízení zastavil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázek procesního práva, zda soud mohl po 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, pokračovat v řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a zda lze po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí v tomto řízení o výkonu rozhodnutí pokračovat, jsou-li tytéž nemovitosti postiženy exekučním příkazem k prodeji nemovitostí. Protože tyto právní otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání povinné je částečně opodstatněné.
Podle ustanovení §251 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §251 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 [tj. ve znění (mimo jiné) zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 396/2012 Sb.“)] nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, a jde-li o věc podle odstavce 2, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §251 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí
a) o výchově nezletilých dětí,
b) nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu,
c) je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady,
d) o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným,
e) orgánů Evropských společenství,
f) jde-li o cizí rozhodnutí.
Podle ustanovení §251 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 je-li k soudu podán návrh na výkon rozhodnutí v jiné věci než ve věci podle odstavce 2, soud návrh odmítne.
Podle ustanovení čl. II bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb. řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Podle ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 396/2012 Sb. řízení o výkonu rozhodnutí, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a která podle §251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nespadají po dni nabytí účinnosti tohoto zákona do působnosti soudu, soud rozvrhne rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do jeho obvodu, a vyrozumí o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora; není-li do obvodu soudu jmenován žádný exekutor, soud řízení rozvrhne rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu soudu, který má společnou hranici s tímto obvodem a který patří do obvodu stejného krajského soudu.
Podle ustanovení čl. II bodu 3 zákona č. 396/2012 Sb. po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí předá soud soudním exekutorům, mezi které byly věci rozvrženy, příslušné soudní spisy. Dnem, kdy soud předá soudnímu exekutorovi soudní spis, řízení o výkonu rozhodnutí pokračuje dále u soudního exekutora jako exekuční řízení.
Z ustanovení §251 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 vyplývá (arg. a contrario), že s účinností od 1. 1. 2013 soudy nenařizují a neprovádějí výkon rozhodnutí, jde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu. Řízení o výkonu rozhodnutí, jež lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu, která byla u soudu zahájena před 1. 1. 2013, je soud povinen rozvrhnout rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do jeho obvodu, a vyrozumět o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora, nebo (není-li do obvodu soudu jmenován žádný exekutor) mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu soudu, který má společnou hranici s tímto obvodem a který patří do obvodu stejného krajského soudu (srov. čl. II bod 2 zákona č. 396/2012 Sb.).
V ustanovení §251 odst. 2 písm. a) a písm. c) až f) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 jsou pak výslovně uvedeny případy, v nichž je výkon rozhodnutí svěřen výlučně soudu [srov. též ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ex. řád“)]; má-li však být výkon rozhodnutí (exekuce) veden(a) podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání, lze podat vedle návrhu na výkon rozhodnutí rovněž exekuční návrh podle zákona č. 120/2001 Sb. [srov. ustanovení §37 odst. 2 písm. b) ex. řádu].
Nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu, měl oprávněný [s výjimkou rozhodnutí uvedených v ustanovení §251 odst. 2 písm. a) a písm. c) až f) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, jejichž výkon nařizuje a provádí výlučně soud, nejde-li o případy stanovené v §37 odst. 2 písm. b) část věty za středníkem ex. řádu] i po 1. 1. 2013 nadále možnost volby, zda podá návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu, nebo exekuční návrh podle exekučního řádu. Soudy byly i po 1. 1. 2013 oprávněny nařídit a provést výkon rozhodnutí (kromě ostatních exekučních titulů uvedených v ustanovení §274 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, nebylo-li je možné vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu) také podle všech vykonatelných rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, neboť tato rozhodnutí nemohou být vykonána podle správního řádu nebo daňového řádu (s účinností od 1. 1. 2014 srov. ustanovení §251 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 293/2013 Sb., podle něhož soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení, a ustanovení §251 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely, podle něhož je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne).
V projednávané věci měly soudy postupovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „OSŘ“), neboť řízení o výkonu rozhodnutí bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 396/2012 Sb.). Protože usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy je exekučním titulem, který nelze vykonat podle správního řádu ani daňového řádu, mohl soud v řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy zahájeném přede dnem 1. 1. 2013 pokračovat i po 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 396/2012 Sb., neboť řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy spadalo – jak vyplývá z výše uvedeného - do působnosti soudu i podle ustanovení §251 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (po nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb.). S názorem dovolatelky, že soud prvního stupně neměl v tomto řízení s účinností od 1. 1. 2013 činit žádné procesní úkony a že jeho předseda měl spis podle čl. II bodu 2 zákona č. 396/2012 Sb. předat soudnímu exekutorovi, proto nelze souhlasit.
Podle ustanovení §257 OSŘ nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto zákoně.
Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zvláštního zákona, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových práv (§258 odst. 3 OSŘ). Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitostí se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (§338a odst. 1 OSŘ). Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí se nepoužijí ustanovení §335 odst. 2 a 3 OSŘ, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení §336f OSŘ, ledaže by věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou (§338a odst. 3 OSŘ).
Podle ustanovení §1 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 119/2001 Sb.“), tento zákon upravuje postup soudů, soudních exekutorů, správců daně a orgánů veřejné správy při provádění exekucí v případě, jsou-li exekucemi nařízenými soudem, správcem daně nebo orgánem veřejné správy nebo zahájenými u soudního exekutora souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle ustanovení §2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí exekucí výkon rozhodnutí nařizovaný a prováděný soudem podle zvláštního právního předpisu, exekuce vedená soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu, daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem daně podle zvláštního právního předpisu a exekuce nařizovaná a prováděná správním orgánem podle zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb. postihují-li exekuce souběžně stejné nemovitosti povinného, provede se ta exekuce, která byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují.
Podle ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb. se pořadí nařízení exekuce podle odstavce 1 řídí dnem, kdy příslušnému katastrálnímu úřadu
a) bylo doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí,
b) byl doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem,
c) byl doručen exekuční příkaz vydaný správcem daně.
Podle ustanovení §14 odst. 4 zákona č. 119/2001 Sb. jestliže ohledně týchž nemovitostí bylo více exekucí nařízeno tentýž den, rozhodne obecný soud povinného, která z těchto exekucí se provede.
Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že od 1. 11. 2009, kdy nabyl účinnosti zákon č. 286/2009 Sb., je třeba aplikovat zákon č. 119/2001 Sb. rovněž při souběhu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti podle občanského soudního řádu s exekucí prodejem nemovitosti podle exekučního řádu (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012 sp. zn. 20 Cdo 3121/2011, které bylo uveřejněno pod č. 51 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, jakož i ustanovení §130 odst. 3 exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., podle něhož jsou-li exekucemi prováděnými podle tohoto zákona i výkonem rozhodnutí prováděným podle občanského soudního řádu postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, postupuje se podle zákona, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí).
Výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí lze považovat za výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí svého druhu, na který se (nestanoví-li zákon jinak) užijí ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (§338a odst. 1 OSŘ). Nařídí-li soud podle vykonatelného usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí ve vlastnictví povinného, které jsou zároveň postiženy exekučním příkazem vydaným soudním exekutorem, je nepochybné, že v takovém případě postihují exekuce podle exekučního řádu a soudní výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu souběžně stejné nemovitosti povinného. Je-li účelem zákona č. 119/2001 Sb. (mimo jiné) stanovit pravidla pro případ, že jsou exekucemi nařízenými soudem nebo zahájenými u soudního exekutora souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (srov. §1 zákona č. 119/2001 Sb.), a je-li v ustanoveních §14 až 16 tohoto zákona stanoveno, jak mají soudy a soudní exekutoři postupovat v situaci, kdy exekuce [ve smyslu ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona] „postihují stejné nemovitosti povinného“, je na místě tuto úpravu použít (vedle případů souběžně probíhajících exekucí či výkonů rozhodnutí prodejem týchž nemovitostí) rovněž na případy, kdy jsou tytéž nemovitosti souběžně postiženy exekučním příkazem k prodeji nemovitostí a výkonem rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí, neboť – s ohledem na to, že při výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí i při exekuci prodejem nemovitostí se (nestanoví-li zákon jinak) užijí ustanovení §335 a násl. OSŘ o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí (srov. §338a odst. 1 OSŘ a §69 ex. řádu), přičemž z právní úpravy výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, jakož i ze samotné povahy dražebního jednání vyplývá, že tutéž nemovitost nelze prodat ve dvou dražbách – souběžné provedení výkonu rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí a exekuce prodejem týchž nemovitostí není možné.
Postihují-li tedy exekuční příkaz k prodeji nemovitostí a výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí souběžně stejné nemovitosti povinného, provede se ta exekuce [ve smyslu ustanovení §2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.], která byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně těchto nemovitostí dnem právní moci jejich nařízení přerušují (§14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.) a oprávněný z exekuce, v níž bylo řízení přerušeno, může svou pohledávku přihlásit do prováděné exekuce k uspokojení z rozdělované podstaty nejpozději do zahájení dražebního jednání; skupina a pořadí, které pohledávka má v exekuci, v níž bylo řízení přerušeno, mu při rozvrhu rozdělované podstaty v prováděné exekuci zůstává zachováno (§15 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb.). V přerušeném řízení lze pokračovat jen tehdy, jestliže v dříve nařízené exekuci nebyly do jejího pravomocného skončení nemovitosti prodány a jestliže vymáhaná pohledávka dosud nezanikla; z více exekucí přerušených podle §14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb. se pokračuje v té, která byla nařízena dříve (srov. §14 odst. 3 zákona č. 119/2001 Sb.). Pořadí nařízení exekuce [ve smyslu ustanovení §2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.] se přitom bude řídit dnem, kdy bylo katastrálnímu úřadu doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem (zastavených) nemovitostí nebo kdy byl katastrálnímu úřadu doručen exekuční příkaz k prodeji nemovitostí vydaný soudním exekutorem [§14 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 119/2001 Sb.]. Účinky dalších nařízení výkonů rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu týkající se vydražené nemovitosti zanikají, nejde-li o rozhodnutí, kterým bylo zřízeno zástavní právo, jestliže usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nabylo právní moci a jestliže vydražitel doplatil nejvyšší podání nebo doplatil částku nejvyššího předražku, a to ke dni skutečnosti, která nastala později (§14 odst. 5 zákona č. 119/2001 Sb.).
V projednávané věci z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 14. 12. 2012, který oprávněný předložil soudu prvního stupně dne 27. 12. 2012, vyplývá, že nemovitosti povinné, na které se vztahuje výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí nařízený usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 1. 2013 č. j. 17 E 164/2012-12, jsou postiženy mimo jiné také exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 19. 3. 2012 č. j. 081 EX-08158/2012-028 HeD, exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 26. 3. 2012 č. j. 081 EX-08159/2012-036JH, exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 23. 5. 2012 č. j. 081 EX-18487/2012-033Jta, exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 8. 8. 2012 č. j. 103 Ex-32839/2012-24, exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 2. 10. 2012 č. j. 120 EX-36946/2012-34 a exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 15. 11. 2012 č. j. 120 EX-44176/2012-30.
Protože soudy rozhodly o ceně nemovitostí podle ustanovení §336a OSŘ, aniž by přihlédly k tomu, že z výpisu z katastru nemovitostí předloženého oprávněným vyplývá, že nemovitosti povinné, jichž se týká výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí nařízený usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 1. 2013 č. j. 17 E 164/2012-12, jsou postiženy několika exekučními příkazy k prodeji týchž nemovitostí, a aniž by se zabývaly tím, která z exekucí [ve smyslu ustanovení §2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.] postihujících souběžně tyto (stejné) nemovitosti povinné byla zahájena nejdříve (a která exekuce proto má být provedena), která řízení v ostatních exekucích se ohledně těchto nemovitostí dnem právní moci jejich nařízení (ze zákona) přerušila (§14 odst. 1 a 2 zákona č. 119/2001 Sb.) a zda nebylo v důsledku souběžně probíhajících exekucí [ve smyslu ustanovení §2 písm. a) zákona č. 119/2001 Sb.] postihujících stejné nemovitosti povinné dnem právní moci jeho nařízení (ze zákona) přerušeno také řízení o výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí povinné, nemohou být jejich rozhodnutí o ceně předmětných nemovitostí – pro svou předčasnost - správná.
Odvolacímu soudu je též třeba vytknout nesprávnost jeho postupu při hodnocení znaleckého posudku a způsobu, jakým dospěl ke skutkovým zjištěním týkajícím se nemovitostí nabízených na „serveru Sreality.cz“.
Při hodnocení znaleckého posudku, tedy i znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí (§336 odst. 1 OSŘ, §69 ex. řádu), obecně platí, že soud musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen. Zjistí-li soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. například usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 73/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 26 Cdo 2965/2015). V usnesení o určení ceny nemovité věci (§336a OSŘ) se pak soud musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3043/2013).
Dokazování provádí soud při jednání (§122 odst. 1 OSŘ). Kromě případů uvedených v ustanovení §214 odst. 2 a 3 OSŘ není v řízení o výkonu rozhodnutí k projednání odvolání třeba nařizovat jednání také tehdy, jestliže se v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo jestliže soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení jednání; to neplatí, bylo-li odvolání podáno proti usnesení soudu prvního stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) a h) OSŘ (srov. §254 odst. 8 OSŘ). Přistoupí-li však odvolací soud k provedení důkazů, musí nařídit jednání i v případě, že soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení jednání, neboť i ve věcech výkonu rozhodnutí platí ustanovení §122 odst. 1 OSŘ, podle kterého dokazování provádí soud při jednání, a ustanovení §123 OSŘ, podle kterého účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny; nařízení jednání je v takovém případě prostředkem k tomu, aby účastníci mohli svá procesní práva uplatnit.
V projednávané věci znalec Ing. Ladislav Kubík, z jehož znaleckého posudku soud prvního stupně vycházel při určení ceny předmětných nemovitostí, stanovil jejich obvyklou cenu částkou 2 860 000 Kč. Ačkoliv povinná v odvolání proti usnesení o ceně vydanému soudem prvního stupně tuto cenu zpochybnila a namítala, že znalec srovnával nemovitosti a pozemky v jiné lokalitě, která je nesrovnatelná s K., a že v obci P. jsou ceny pozemků podstatně nižší, což dokládala nabídkou prodávaných pozemků, odvolací soud nepožádal znalce o vysvětlení, popř. doplnění znaleckého posudku, nýbrž sám přezkoumal věcnou správnost jeho odborných závěrů, a to na základě zjištění, která učinil „na serveru Sreality.cz“, aniž by k provedení takto opatřených důkazů (které nevyplývaly z obsahu spisu) nařídil jednání a aniž by tyto důkazy řádně provedl a dal účastníkům možnost, aby byli jejich provedení přítomni a aby se k těmto důkazům vyjádřili. Tímto postupem odvolací soud jednak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jednak účastníkům odňal možnost jednat před soudem.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu Praha-východ) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem a §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu