ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1661.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1661/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce JUDr. Filipa Horáka, advokáta se sídlem v Brně, Radnická č. 376/11, jako správce konkursní podstaty úpadce EUROMATCH s.r.o. se sídlem v Brně, Mathonova č. 895/24, IČO 25511513, zastoupeného Mgr. Petrem Čechlovským, advokátem se sídlem v Brně, Purkyňova č. 2476/102a, proti žalovanému R. K., zastoupenému JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Ptašínského č. 307/4, o 1.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 211/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2016 č.j. 8 Cmo 285/2015-360, takto:
Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2015 č.j. 19 Cm 211/2014-309 (s výjimkou výroku o zastavení řízení) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obchodní společnost EUROMATCH s.r.o. se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 7.7.2003 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 1.100.000,- Kč s úrokem ve výši 0,5% p.a. z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 10.6.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 18.6.2002 do zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 31.7.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2002 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že při "revizi svého běžného účtu" zjistila, že v období od 31.5.2002 do 15.7.2002 byly žalovaným (jejím společníkem) vybrány finanční prostředky v celkové výši 1.100.000,- Kč. Žalovaný na její dotaz, jak byly uvedené finanční prostředky použity, předložil osm příjmových dokladů, ze kterých vyplývá, že částka 1.100.000,- Kč byla vyplacena "Exekutorskému úřadu Blansko, Seifertova 7, 678 01 Blansko, k rukám soudního exekutora Mgr. Daniela Týče", jako úhrada částky vymáhané v "exekučním řízení pod sp. zn. Ex 57/02 ve věci oprávněného P. N. proti povinnému R. K., tedy žalovanému jako fyzické osobě". Použitím finančních prostředků společnosti k úhradě svého "soukromého závazku" žalovaný způsobil společnosti škodu, neboť si přisvojil cizí svěřenou věc, resp. porušil svoji povinnost jednat při správě cizího majetku tak, aby nedošlo na tomto majetku ke škodě; za způsobenou škodu žalobkyně považuje jednak škodu skutečnou, rovnající se neoprávněně odčerpaným finančním prostředkům, jednak ušlý zisk ve výši odpovídající úrokům, které by k odčerpaným prostředkům přirostly.
Žalovaný namítal, že výběry finančních prostředků provedl proto, aby byl uhrazen závazek společnosti vůči žalovanému z titulu poskytnuté půjčky. Žalovaný totiž zapůjčil společnosti CZECH MATCH s.r.o. se sídlem v Lipníku nad Bečvou, Svatopluka Čecha 554, IČO 46581596, finanční prostředky na pořízení závodu na výrobu zápalek (jako zálohu na kupní cenu) a - vzhledem k tomu, že na základě smlouvy o prodeji podniku převzala závod na výrobu zápalek společnost EUROMATCH s.r.o. - přešly na ni i veškeré závazky související s převáděným podnikem, tedy rovněž závazek vůči žalovanému. Navíc, společnost EUROMATCH s.r.o. uzavřela dne 9.12.2002 se žalovaným dohodu o narovnání, v níž prohlásila, že nemá vůči žalovanému žádných "nevypořádaných nároků, pohledávek či sporných vztahů".
V průběhu řízení před Městským soudem v Brně byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25.10.2004 č.j. 26 K 37/2000-570 prohlášen na majetek společnosti EUROMATCH s.r.o. konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. Filip Horák, advokát se sídlem v Brně, Radnická č. 376/11.
Městský soud v Brně, který začal jednat se správcem konkursní podstaty advokátem JUDr. Filipem Horákem jako se žalobcem (na místě společnosti EUROMATCH s.r.o. - dále jen "úpadce"), rozsudkem "pro zmeškání" ze dne 27.4.2006 č.j. 29 C 225/2003-65, opraveným usnesením ze dne 19.1.2007 č.j. 29 225/2003-71, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 57.387,75 Kč a "na účet Městského soudu v Brně" 44.000,- Kč na "poplatku za zahájení řízení". Uvedený rozsudek byl na základě žaloby pro zmatečnost podané žalovaným zrušen usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3.5.2010 č.j. 29 C 175/2007-112.
Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 12.9.2011 č.j. 29 C 225/2003-190, doplněným usnesením ze dne 13.10.2011 č.j. 29 C 225/2003-194, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 1.100.000,- Kč s úrokem ve výši 0,5% p.a. z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 10.6.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 18.6.2002 do zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 31.7.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2002 do zaplacení "ve prospěch konkursní podstaty úpadce EUROMATCH, s.r.o., IČ 25511513, sídlem Mathonova or.č. 24, č.p. 895, Brno", a na náhradě nákladů řízení 58.230,- Kč. Dovodil, že při výběru finančních prostředků z účtu úpadce a jejich použití na své soukromé závazky měl žalovaný za to, že jako společník má pohledávku za původní žalobkyní z titulu půjčky a jako společník může čerpat z majetku původní žalobkyně "jako ze svého", a dospěl k závěru, že úpadce má právo na náhradu škody "v režimu obchodního zákoníku". Podle soudu prvního stupně žalovaný způsobil škodu porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem, když nejednal jako společník s odbornou péčí, nejednal v zájmu úpadce a nepočínal si tak, aby nedošlo ke škodě na jeho majetku. Jelikož v řízení nevyplynuly okolnosti vylučující odpovědnost žalovaného za škodu, je povinen "ve prospěch konkursní podstaty" úpadce zaplatit náhradu škody v rozsahu skutečné škody a v rozsahu ušlého zisku úroku ve výši 0,5% p.a.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.10.2014 č.j. 27 Co 286/2013-273 zrušil rozsudek a doplňující usnesení soudu prvního stupně a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v rozhodné době společníkem úpadce, je podle ustanovení §9 odst. 3 písm. g) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 13.12.2004) k rozhodnutí ve věci v prvním stupni příslušný krajský soud, neboť se jedná o spor mezi obchodní společností a společníkem, a to "bez ohledu na to, zda bude nárok žalobkyně soudem posouzen jako nárok z titulu odpovědnosti za škodu či z titulu bezdůvodného obohacení".
Krajský soud v Brně - poté, co žalobce doplnil žalobu o další tvrzení - rozsudkem ze dne 5.5.2015 č.j. 19 Cm 211/2014-309 zastavil řízení v rozsahu úroků z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2002 do 30.5.2012, z částky 150.000,- Kč ode dne 10.6.2002 do 9.6.2012, z částky 100.000,- Kč ode dne 18.6.2002 do 17.6.2012, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2002 do 27.6.2012, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2002 do 14.7.2012, z částky 150.000,- Kč ode dne 31.7.2002 do 30.7.2012, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2002 do 7.8.2012, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2002 do 14.8.2012, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 1.100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 10.6.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 18.6.2012 do zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 31.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2012 do zaplacení a aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů řízení 121.875,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Čechlovského. Soud prvního stupně dovodil, že nárok úpadce je třeba posoudit jako nárok z titulu odpovědnosti žalovaného jako zaměstnance úpadce za škodu "v režimu zákoníku práce", neboť žalovaný jako zaměstnanec - obchodní ředitel "zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů a v přímé souvislosti s ním způsobil škodu úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití". Při jednání, kdy vybral v rozhodném období finanční prostředky v celkové výši 1.100.000,- Kč z účtu úpadce a použil je na své "soukromé účely", žalovaný totiž vystupoval jako obchodní ředitel (jako zaměstnanec, jehož pracovněprávní vztah byl založen jmenováním) v rámci plnění svých pracovních úkolů, a na uvedenou právní kvalifikaci nemá žádný vliv ani to, že byl v rozhodné době také společníkem úpadce.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17.2.2016 č.j. 8 Cmo 285/2015-360 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o náhradě nákladů řízení s tím, že "správné znění" výroku rozsudku o vyhovění žalobě zní tak, že "žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.100.000,- Kč s úrokem ve výši 0,5% ročně z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 10.6.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 18.6.2012 do zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 31.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2012", a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 27.600,60 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Čechlovského. Po provedeném dokazování odvolací soud dovodil, že mezi společností CZECH MATCH s.r.o. a úpadcem došlo k převodu pouze části podniku (výrobny zápalek) a - zaplatil-li kupující za část podniku kupní cenu - pak převáděná část podniku přejde na kupujícího a kupní cena zůstává prodávajícímu a ani složená záloha nemůže být součástí převáděné části podniku, ledaže by si to strany ve smlouvě ujednaly. Navíc, společnost CZECH MATCH s.r.o. v rozporu s tvrzením žalovaného "neevidovala ve svém účetnictví v letech 1997 a 1998" žádnou půjčku od společníků, tvrzený závazek tak nemohl přejít smlouvou z roku 1998 na úpadce. Vzhledem k tomu, že dohoda o narovnání může řešit pouze vztahy (sporné nároky) v ní konkrétně upravené a projednávaný závazek v ní nebyl řešen, nemůže se obecné prohlášení v závěru dohody vztahovat na pohledávku vymáhanou v tomto řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný úmyslně použil peníze úpadce nikoliv v jeho prospěch, čímž porušil jako obchodní ředitel své povinnosti vyplývající z pracovního poměru, a že škodu takto vzniklou je povinen úpadci jako svému zaměstnavateli podle ustanovení §250 zákoníku práce nahradit, a to v plné výši, neboť byla způsobena úmyslně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odmítá závěr odvolacího soudu, že by mezi CZECH MATCH s.r.o. a úpadcem došlo k prodeji pouze části podniku, popírá, že by někdy tvrdil, že by na úpadce měla přejít s prodávaným podnikem také zaplacená záloha, a uvádí, že vždy tvrdil, že s prodávaným podnikem měl přejít na úpadce závazek k vrácení zaplacené zálohy z titulu bezdůvodného obohacení, když "smlouva o prodeji podniku mezi CZECH MATCH s.r.o. a KAMAKO s.r.o. byla zrušena". Odvolací soud chybně posoudil dohodu o narovnání; plyne-li z dohody, že vůle stran směřovala k tzv. generálnímu narovnání, pak se týká všech těchto závazků a z Článku IV. odst. 2 dohody o narovnání ze dne 9.12.2002 lze jednoznačně dovodit, že předmětem narovnání měly být i závazky, které nebyly jmenovitě uvedeny, a proto projednávaný nárok zanikl v důsledku narovnání. Podle názoru žalovaného lze zmíněný článek dohody o narovnání posoudit též jako dohodu o prominutí dluhu ve smyslu ustanovení §574 odst. 1 občanského zákoníku a odvolací soud byl povinen posoudit hmotně-právní význam tohoto právního úkonu. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žaloba na zaplacení 1.100.000,- Kč s příslušenstvím zamítá, případně aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Nesouhlasí s názorem žalovaného, že by dohodou o narovnání byly "prominuty" všechny závazky, tedy i ty, které neměly nic společného s předmětem narovnání. V dohodě bylo zcela jasně uvedeno, čeho se týká, a o daném závazku nebyla ani "zmínka".
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že žalovaný, který byl jednak společníkem společnosti EUROMATCH s.r.o. (úpadce), jednak jejím zaměstnancem (jako obchodní ředitel), postupně vybral v období od 31.5. do 15.7.2002 z běžného účtu úpadce peníze v celkové výši 1.100.000,- Kč a že k pracovním úkolům žalovaného (náplni jeho pracovní pozice) patřilo "obchodní vedení" společnosti, dispozice s účtem společnosti, nákup a prodej a "tok listin" týkajících se těchto činností. Dne 7.5.1998 byla mezi společností CZECH MATCH s.r.o. (jako prodávající) a úpadcem (jako kupujícím) uzavřena smlouva o prodeji podniku, kterou bylo převedeno "vlastnické právo ke všem věcem, právům a majetkovým hodnotám, které slouží k provozování předmětného podniku prodávajícího, a to včetně závazků souvisejících s podnikem, přičemž podnik je způsobilý provozovat výrobu zápalek". V projednávané věci bylo za této situace pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné posouzení právní otázky, za jakých předpokladů "v režimu zákoníku práce" vzniká odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Vzhledem k tomu, že uvedenou právní otázku posoudil odvolací soud v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je přípustné.
Uvedenou právní otázku je třeba i v současné době posoudit - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá náhrady škody, která měla vzniknout v období od 31.5. do 15.7.2002 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 29.2.2004 (dále jen "zák. práce").
Podle ustanovení §172 odst. 1 zák. práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení §172 odst. 1 zák. práce je porušení povinností zaměstnancem při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nenastává. Při obecné odpovědnosti zaměstnance odpovídá zaměstnanec jen za tu škodu, kterou skutečně způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (svých pracovních povinností); neodpovídá tudíž za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§172 odst. 2 a §179 odst. 4 zák. práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§179 odst. 5 zák. práce), resp. třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení §172 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit a posléze i prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.
Odpovědnost za škodu má povahu pracovněprávního nároku podle ustanovení §172 zák. práce, jen jestliže ji zaměstnanec způsobil zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, tedy, jinak řečeno, jestliže ji zaměstnavateli způsobil jeho zaměstnanec při činnosti prováděné v mezích plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2012 sp. zn. 21 Cdo 2935/2011). Podle ustálené judikatury soudů (srov. například stanovisko občanskoprávního kolegia býv. Nejvyššího soudu ze dne 18.11.1970 sp. zn. Cpj 87/70, které bylo uveřejněno pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1971) je v mezích plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Uvedená kriteria přitom nemají stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, tj. vztah činnosti, jíž byla způsobena škoda, k pracovním úkolům. Ve své podstatě jde o posouzení, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, zaměstnanec sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů.
V projednávané věci žalovaný opakovaně uváděl, že z účtu úpadce vybral celkem 1.100.000,- Kč na úhradu pohledávky (z vrácení půjčky či z vydání bezdůvodného obohacení), kterou měl vůči úpadci, když závazek (dluh) odpovídající této pohledávce přešel na úpadce v souvislosti s koupí podniku (výrobny zápalek) od společnosti CZECH MATCH s.r.o. Již z těchto skutečností je nepochybné, že žalovaný výběrem peněz z účtu úpadce nesledoval plnění svých pracovních úkolů, neboť jeho jednání postrádá jakýkoliv věcný (vnitřní účelový) vztah k pracovním úkolům žalovaného jako obchodního ředitele společnosti (žalovaný svým jednáním nesledoval z objektivního a ani ze subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů u úpadce, ale výlučně "vlastní zájmy"), a že k němu nedošlo ani v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Způsobil-li žalovaný svým jednáním úpadci škodu, nemůže za ni odpovídat podle ustanovení §172 zák. práce.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem není správné; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí (s výjimkou výroku o zastavení řízení, který nebyl napaden odvoláním a nabyl samostatně právní moci) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. září 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu