ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2027.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2027/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. S. , zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21, proti žalovanému LAURENCE AND PARTNERS LIMITED se sídlem v Londýně, Farringdon street č. 32, 1 st floor, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4892237, zastoupenému Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej č. 3205/6, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 85/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 14. ledna 2016 č. j. 54 Co 379/2015-99, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miloše Jirmana, advokáta se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 14. 1. 2016 č. j. 54 Co 379/2015-99 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkonu práv a povinností v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2874/2014, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu; k otázce použití ustanovení §8 zákona č. 89/2012 Sb. na právní vztahy vzniklé do 31. 12. 2013 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, a v něm vyjádřený právní názor, že přechodné ustanovení §3030 zákona č. 89/2012 Sb. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost §1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry)] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr, že žalobkyně byla oprávněna dovolat se neplatnosti zástavní smlouvy uzavřené dne 3. 6. 2008 mezi jejím bývalým manželem J. U. a právním předchůdcem žalovaného bez souhlasu žalobkyně, neboť neplatnost tohoto právního úkonu sama nezpůsobila, a předestírá-li svá vlastní skutková zjištění (zejména že žalobkyně byla „od počátku srozuměna s tím, že s nemovitostmi bude nakládat její manžel dle svých podnikatelských záměrů a de fakto mu tímto svým počínáním dala konkludentní souhlas k nakládání s předmětnými nemovitostmi dle jeho vlastního uvážení“), na nichž buduje jiné právní posouzení věci, než ke kterému dospěl odvolací soud, uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a dovolání proto v této části trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu