ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.203.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 203/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) Mgr. P. D. a b) L. D. , obou zastoupených JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická č. 30, proti žalovaným 1) R. M. a 2) H. M. , oběma zastoupeným JUDr. J. S., o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce, o žalobě pro zmatečnost podané žalobci proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2009 č. j. 18 Co 9/2009-170, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 9/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2010 č. j. 11 Cmo 387/2009-44 (správně 11 Cmo 387/2009-203), takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř):
Dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010 č. j. 11 Cmo 387/2009-44 (správně 11 Cmo 387/2009-203), jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2009 č. j. 18 Co 9/2009-17 (správně 18 Co 9/2009-185), kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalobci proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2009 č. j. 18 Co 9/2009-170 (jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2008 č. j. 13 C 4/2006-149), a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že důvod žaloby pro zmatečnost podané žalobci (z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. a spatřovaného žalobci v tom, že Městský soud v Praze nesprávně považoval rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2008 č. j. 13 C 4/2006-149 za doručený zástupkyni žalobců uplynutím lhůty 10 dnů od jeho uložení na poště, přestože tato písemnost byla adresátkou vyzvednuta v úložní době) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2009 č. j. 18 Co 9/2009-170 (doručeného jim dne 28. 1. 2009) dne 17. 2. 2009, který byl dodatečně označen v doplnění jejich odvolání proti usnesení soudu prvního stupně doručenému tomuto soudu dne 27. 10. 2009 a který spočíval ve tvrzení žalobců, že jejich odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2008 č. j. 13 C 4/2006-149 bylo podáno telefaxem již dne 7. 10. 2008 a v originále ve smyslu §42 odst. 3 o. s. ř. dne 8. 10. 2008, a tedy včas, byl uplatněn v rozporu s ustanovením §232 odst. 2 o. s. ř. po uplynutí tříměsíční lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost uvedené v ustanovení §234 odst. 1 o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dovodila, že v žalobě pro zmatečnost se uvede důvod žaloby (důvod zmatečnosti) nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst. 1 až 4 o. s. ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován; důvod zmatečnosti může být měněn jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Znamená to (mimo jiné), že při rozhodování o žalobě pro zmatečnost soud posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost, a že se nezabývá těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, jakož i to, že (řádně) uplatněnými důvody zmatečnosti je soud vázán a že tedy nemůže posuzovat zmatečnost napadeného rozhodnutí z jiného důvodu, než který byl (řádně a včas) uplatněn tím, kdo žalobu podal (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Protože dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2016
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu