ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2421.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2421/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. M. M., zastoupeného Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 1042/14, proti žalované A. B. , zastoupené JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. č. 64/34, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 288/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2016 č.j. 7 Co 2333/2015-212, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhal, aby bylo určeno, že jsou vůči němu právně neúčinné "darovací smlouva ze dne 17.4.2013 s právními účinky vkladu ke dni 18.4.2013, řízení o vkladu vlastnického práva vedeno Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice vedeno pod č.j. V-3112/2013, podle které dlužník daroval žalované spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na budově v katastrálním území Š. u Č. B., obec Š.", a "darovací smlouva ze dne 24.4.2013 s právními účinky vkladu ke dni 29.4.2013, řízení o vkladu vlastnického práva vedeno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín vedeno pod č.j. V-1993/2013, podle které dlužník daroval žalované budovu bez č.p. na pozemku st.p.č. 1736, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 73 m 2 , to vše v katastrálním území P., obec P., okres H.". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že (jako advokát) zastupoval dlužníka Ing. Š. B. na základě plné moci ze dne 16.9.2009 v řízení proti Městu Loket o zaplacení 22.521.519,- Kč, vedeném před Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 8 C 3028/2009, a následně také před odvolacím soudem a v dovolacím řízení, a že mu odměnu za právní služby vyúčtoval v souladu s advokátním tarifem fakturou, splatnou do 16.8.2012. Protože dlužník dluh nezaplatil, podal žalobce dne 13.9.2012 žalobu o jeho zaplacení, která je vedena u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1888/2012. Po podání žaloby žalobce zjistil, že dlužník veškerý nemovitý majetek převedl na třetí osoby, "a to vesměs v jeden den 17.4.2013, vždy darovací smlouvou". Dlužník tak učinil v úmyslu zbavit se svého majetku a tím zmařit uspokojení nároku žalobce (věřitele) na zaplacení odměny advokáta. Žalovaná je "ve vztahu k dlužníkovi osobou blízkou ve smyslu §116 občanského zákoníku".
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25.8.2015 č.j. 18 C 288/2013-149 zamítl žalobu a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta JUDr. Eugena Záliše. Zjistil, že za poskytnutí právních služeb žalobcem Ing. Š. B. bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.11.2014 č.j. 13 Cm 1888/2012-281 Ing. Š. B. jako insolvenčnímu správci úpadce Pivovaru Eggenberg a.s. uloženo, aby zaplatil žalobci 722.416,- Kč, a dovodil, že žalobce má pohledávku ve výši 772.416,- Kč vůči Ing. Š. B. jako insolvenčnímu správci úpadce Pivovaru Eggenberg a.s., nikoliv vůči Ing. Š. B. jako fyzické osobě, a proto není aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby, když vůči dlužníkovi (Ing. Š. B. jako fyzické osobě) neprokázal vymahatelnou pohledávku, a ve prospěch vymahatelné pohledávky vůči insolvenčnímu správci nelze podle ustálené judikatury výkonem rozhodnutí či exekucí postihnout jeho osobní majetek.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13.1.2016 č.j. 7 Co 2333/2015-212 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.114,- Kč k rukám advokáta JUDr. Eugena Záliše. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobce nemá vymahatelnou pohledávku vůči Ing. Š. B. "jako fyzické osobě", nýbrž vůči Ing. Š. B. "jako insolvenčnímu správci úpadce Pivovaru Eggenberg a.s.", neboť tímto způsobem byl dlužník "označen v záhlaví exekučního titulu", a podle ustálené judikatury soudů nelze vést výkon rozhodnutí (exekuci) na osobní majetek osoby, která byla v záhlaví exekučního titulu označena jako insolvenční správce. Žalobce proto - s ohledem na to, že nedisponuje vymahatelnou pohledávkou vůči dlužníkovi - není ve věci aktivně legitimován.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Podle jeho názoru při posuzování věcné legitimace "nelze vycházet z představy, že insolvenční správce je jakousi jinou fyzickou osobou, než fyzická osoba vykonávající jinou činnost, že vždy se jedná o tutéž osobu, kdy její postavení v řízení je nutno odlišit dodatkem", avšak "jde pouze o řádné označení účastníka v řízení", které nemá dopad na postavení dlužníka, kterým je "Ing. Š. B., fyzická osoba". Závěr odvolacího soudu, že vymahatelnou pohledávku vůči insolvenčnímu správci, která má být uspokojena z majetkové podstaty, nelze výkonem rozhodnutí či exekucí postihnout jeho osobní majetek, vychází z "rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2225/2008", které však "vykládalo zákon o konkursu a vyrovnání, jenž neupravoval, že by správce konkursní podstaty nesl cokoliv ze svého"; insolvenční zákon oproti tomu "nesení nákladů ze svého upravuje na několika místech" a předmětnou otázku je tedy třeba posoudit nově. Pohledávka žalobce z titulu poskytování odborných právních služeb vznikla ve smyslu ustanovení §39 odst. 3 insolvenčního zákona a k tomu, aby bylo možné tyto náklady "přeúčtovat na úkor majetkové podstaty", musí mít insolvenční správce předchozí souhlas věřitelského výboru a současně musí jít o náklady účelně vynaložené, což posuzuje insolvenční soud; "možnost uhradit náklady spojené s využitím právních služeb z majetkové podstaty má následně insolvenční správce v případě, že mu postup schválil insolvenční soud spolu s konečnou zprávou". Úspěch žaloby o zaplacení "palmáre" proti insolvenčnímu správci nebude závislý na tom, zda "zde bylo či nebylo schválení podle ustanovení §39 odst. 3 insolvenčního zákona", vždy je totiž "řádným smluvním partnerem právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků" insolvenční správce, který má v případě splnění podmínek možnost "přeúčtovat tyto náklady na úkor majetkové podstaty" a, není-li možné tyto náklady "přeúčtovat na úkor majetkové podstaty" (není-li splněna jedna z podmínek), musí náklady "hradit ze svého". Žalobce se domnívá, že na majetek insolvenčního správce je možné vést exekuci, protože v daném případě nejde o pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka a insolvenční správce je povinen ji hradit "ze svého". Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, zda lze ve smyslu ustanovení §42a občanského zákoníku odporovat právnímu úkonu dlužníka, kterým nakládal se "svým osobním" majetkem, bylo-li by jím zkráceno uspokojení pohledávky, která byla věřiteli přiznána proti dlužníku "jako insolvenčnímu správci". Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 17.4.2013 - posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák."), a podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění zákonů a nálezů Ústavního soudu č. 312/2006 Sb., č. 108/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 362/2007 Sb., č. 301/2008 Sb., č. 458/2008 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 163/2009 Sb., č. 217/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 285/2009 Sb., č. 241/2010 Sb., č. 260/2010 Sb., č. 409/2010 Sb., č. 69/2011 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 139/2011 Sb., č. 188/2011 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 334/2012 Sb., č. 396/2012 Sb. a č. 399/2012 Sb., tedy podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.7.2013 (dále jen "ins. zák.").
Podle ustanovení §42a odst. 1 obč. zák. se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné; toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.
Smyslem žaloby podle ustanovení §42a obč. zák. (odpůrčí žaloby) je - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinný právní úkon, jímž dlužník nakládal se svým majetkem a v důsledku kterého došlo ke zkrácení uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. V případě, že uspokojení věřitele z tohoto majetku není dobře možné (např. proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté majetkové hodnoty nepatří), může se věřitel - místo určení neúčinnosti právního úkonu - domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu.
K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován (§42a odst. 1 obč. zák.) věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vymahatelná (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.11.1996 sp. zn. 15 Co 714/95, uveřejněný pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.5.1999 sp. zn. 31 Cdo 1704/98, uveřejněný pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000), jestliže dlužníkovy právní úkony zkracují její uspokojení. Vymahatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci); k tomu, aby žalující věřitel byl věcně legitimován, postačuje, aby jeho pohledávka za dlužníkem byla vymahatelnou alespoň v době rozhodnutí soudu o jím podané odpůrčí žalobě (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.5.1999 sp. zn. 31 Cdo 1704/98, který byl uveřejněn pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
Dlužníkovy právní úkony zkracují uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv - nebýt těchto úkonů - by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2002 sp. zn. 21 Cdo 549/2001, který byl uveřejněn pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). Ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele tedy nemůže dojít, nemá-li dlužník právní povinnost uspokojit dluh ze svého majetku.
V projednávané věci byla pohledávka, jejíž uspokojení měly zkrátit darovací smlouvy ze dne 17.4.2013 a 24.4.2013, žalobci přisouzena vykonatelným (a pravomocným) rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.11.2014 č.j. 13 Cm 1888/2012-281 proti "Ing. Š. B., insolvenčnímu správci úpadce PIVOVARU EGGENBERG, a.s. se sídlem Pivovarská č. 27, Latrán, Český Krumlov, IČ 63999994".
Insolvenční správce, na něhož přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jedná svým jménem na účet dlužníka a označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je - v zájmu odlišení od sporů, v nichž tato fyzická nebo právnická osoba je účastníkem řízení ve věci, která se netýká výkonu funkce insolvenčního správce a v níž tedy jedná na "svůj účet" - rovněž nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá (srov. §40 odst.1 ins. zák.). Judikatura soudů již dříve (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1566/96, které bylo uveřejněno pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, bod XIX Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17.6.1998 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2008 sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněný pod č. 63 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009, přijaté sice ještě za dřívější právní úpravy, jejichž závěry jsou i nadále přijímány jako správné) dospěla k závěru, že insolvenční správce se jako účastník občanského soudního řízení, v němž jde o nakládání s majetkovou podstatou, označuje stejně, jak se označují (jako účastníci řízení) fyzické a právnické osoby, přičemž se (navíc) k těmto údajům připojí označení jeho funkce (např. "insolvenční správce dlužníka XY") [srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2014 sp. zn. 21 Cdo 3812/2013].
Ustálená judikatura soudů již dovodila také to, že na základě exekučního titulu získaného proti příslušné osobě ve sporu, v němž vystupovala jako správce konkursní podstaty konkrétního úpadce (z titulu výkonu této funkce), nemůže být výkonem rozhodnutí nebo exekucí nikdy postižen osobní majetek této osoby (majetek správce konkursní podstaty), že pohledávky vycházející z exekučního titulu získaného proti příslušné osobě ve sporu, v němž vystupovala jako správce konkursní podstaty konkrétního úpadce (z titulu výkonu této funkce), jdou k tíži "konkursní podstaty úpadce" a že poté, co nastanou účinky zrušení konkursu na majetek úpadce, přechází povinnost k úhradě těchto závazků (v rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny z majetku konkursní podstaty) bez dalšího na úpadce (dlužníka) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2008 sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněný pod č. 63 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.12.2015 sp. zn. 29 Cdo 3281/2010], a uvedené závěry se nepochybně obdobně uplatní také v poměrech vycházejících z insolvenčního zákona.
V projednávané věci žalobce napadl odpůrčí žalobou právní úkony, kterými Ing. Š. B. daroval své nemovitosti (nemovitosti, které byly jeho vlastnictvím). I když v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1888/2012 vystupoval (na pozici žalovaného) jako fyzická osoba, jednal v něm "jako insolvenční správce dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s. se sídlem v Českém Krumlově, Pivovarská č. 27, IČO 63999994" na účet majetkové (insolvenční) podstaty, a povinnost zaplatit dluh mu také byla uložena též "jako insolvenčnímu správci dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s. se sídlem v Českém Krumlově, Pivovarská č. 27, IČO 63999994" (tedy z majetkové podstaty); protože žalobce má vymahatelnou pohledávku znějící na účet dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s. a protože Ing. Š. B. nebyl povinen uspokojit žalobcovu pohledávku "ze svého" majetku, nemohl právním jednáním, kterým Ing. Š. B. nakládal se "svým osobním" majetkem, zkrátit uspokojení pohledávky, která byla žalobci přiznána rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.11.2014 č.j. 13 Cm 1888/2012-281.
Žalobce správně poukazuje na ustanovení §39 odst.3 ins. zák., podle kterého "náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich využití účelné v rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem", přehlíží však, že tyto otázky nebylo možné řešit v řízení o projednávané věci. Bylo-li pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.11.2014 č.j. 13 Cm 1888/2012-281 rozhodnuto, že Ing. Š. B. je povinen uspokojit žalobcovu pohledávku "jako insolvenční správce dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s. se sídlem v Českém Krumlově, Pivovarská č. 27, IČO 63999994", bylo tím (pro rozhodnutí v projednávané věci) závazně stanoveno, že pohledávka má být uspokojena z majetkové podstaty dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s. a že v její prospěch nemůže být použit "osobní" majetek Ing. Š. B.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce ve věci samé podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu