ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2732.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2732/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Mojmírem Putnou v právní věci žalobce Ing. M. F. , zastoupeného JUDr. Petrem Práglem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská č. 227/20, proti žalovanému UniCredit Leasing CZ, a.s. se sídlem v Praze 4 - Michlích, Želetavská č. 1525/1, IČO 15886492, zastoupenému Mgr. Leopoldem Trdým, advokátem se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého č. 1056/15, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 330/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2015, č. j. 11 Co 647/2014-787, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Leopolda Trdého, advokáta se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého č. 1056/15.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 11 Co 647/2014-787, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. – tak jako tomu je v posuzovaném případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; takovým vymezením není sdělení dovolatele, že „rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívá na nesprávném posouzení věci“ a že „se domnívá, že splňuje podmínky přípustnosti dovolání“ (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že okamžité zrušené pracovního poměru dané žalobci dopisem žalovaného ze dne 23. 8. 1999 je platné, a namítá nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, když opakovaně tvrdí, že se jednání vytýkaného mu v okamžitém zrušení pracovního poměru nedopustil, neboť„žádné (vytýkané) interní (vnitřní) předpisy žalovaného, o kterých se zmiňuje v listině ze dne 23. 8. 1999, pojednávající o okamžitém zrušení pracovního poměru, neporušil“, na nichž pak buduje svůj vlastní a od odvolacího soudu odlišný právní závěr o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru; namítá také vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že soudy „neprojednaly obě vyjádření RSM“ (odkazuje na listiny ze dne 14. 5. 1999 a ze dne 22. 6. 1999) a že se „nevyjádřily k jejich obsahu ani neuvedly, proč je pro posouzení překročení žalobcem neuvedly“], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu