ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2902.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2902/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci zástavní věřitelky Hypoteční banky, a.s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, IČO 13584324, proti zástavním dlužníkům 1) P. K. a 2) J. K., oběma zastoupeným JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova č. 1902, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 359/2014, o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2015 č.j. 35 Co 321/2015-116, takto:
I. Dovolání zástavních dlužníků se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.11.2015 č.j. 35 Co 321/2015-116 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Judikatura soudů již dospěla (mimo jiné) k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné [srov. (při obsahově shodné dřívější právní úpravě) například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek, roč. 2008, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.10.2011 sp. zn. 21 Cdo 3957/2010]. Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení §358 odst. 1 z.ř.s. doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo [srov. (při obsahově shodné dřívější právní úpravě) též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011], a obdobná úvaha platí i při zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva); to, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 z.ř.s., neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením [srov. (při obsahově shodné dřívější právní úpravě) odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2014 sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011]. Otázkami, zda byla úvěrová smlouva ze dne 20.11.2006 uzavřena neplatně, neboť podpis úvěrového dlužníka M. K. není pravý, a zda byla zástavní smlouva ze dne 20.11.2006 uzavřena neplatně, protože byla uzavřena v omylu a na základě neplatné úvěrové smlouvy, se soudy v projednávané věci neměly zabývat (a provádět k ní dokazování), neboť v první fázi soudního prodeje zástavy nebyly pro rozhodnutí o žalobě významné; proto ani námitky dovolatelů týkající se těchto otázek nemohou zpochybnit nařízení soudního prodeje zástavy. Námitky dovolatelů mohou být relevantní teprve v druhé fázi soudního prodeje zástavy, samozřejmě jen tehdy, bude-li se zástavní věřitelka opravdu domáhat toho, aby zástava byla prodána.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavních dlužníků podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu