ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3333.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3333/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Z. K. , zastoupeného JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 226/16, proti žalované R. J. , zastoupené JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 36/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 12 Co 290/2015-302, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.100,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Kulhavého, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.1.2016, č.j. 12 Co 290/2015-302, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o náležitostech holografní závěti zůstavitelky M. K. ve smyslu ustanovení §476 a §476a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 19.10.2008, neboť zůstavitelka zemřela dne 18.12.2007 a při dědění se použije právo účinné (platné) v den smrti zůstavitele (dále jen „obč. zák.“; srov. §3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v souladu se zákonem i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.10.2005, sp. zn. 30 Cdo 1454/2005) a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li dovolatel výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména v otázce věrohodnosti svědeckých výpovědí P. K., F. J. a V. S. a účastnické výpovědi žalované, jakož i proti hodnocení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, a tedy také proti správnosti jeho skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, dále vytýká-li odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když „neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo“, namítá-li nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a požaduje-li, aby Nejvyšší soud „zaujal závazný právní názor týkající se potřebného rozsahu dokazování směřujícího k prověření věrohodnosti výpovědí svědka J. a žalované R. J.“), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2016
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu