ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3354.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3354/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Ing. J. S. , zastoupené JUDr. Pavlínou Sglundovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Smetanovo nám. č. 1180/7, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – Městskému obvodu Ostrava - Jih , se sídlem v Ostravě – Habrůvce, Horní č. 791/3, IČO 00845451, o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2009, č. j. 54 C 255/2001-244, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2010, č. j. 42 Co 453/2009-315, k návrhu žalobkyně na zproštění zástupce a ustanovení nového zástupce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 243/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2015, č. j. 8 Co 382/2015-162, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. července 2015, č. j. 54 C 243/2010-139 ve výroku II., podle kterého se žalobkyni neustanovuje nový zástupce z řad advokátů, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 10. 2010 žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2009, č. j. 54 C 255/2001-244 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2010, č. j. 42 Co 453/2009-315, a současně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 6. 6. 2011, č. j. 8 Co 234/2011-14, změnil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2011, č. j. 54 C 243/2010-7, tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a vyhověl žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, které bude určeno rozhodnutím okresního soudu.
Na základě závazného pokynu odvolacího soudu Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2011, č. j. 54 C 243/2010-19, ustanovil žalobkyni pro zastupování v tomto řízení právního zástupce, advokáta JUDr. Aleše Vídenského.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 54 C 243/2010-91, žalobu pro zmatečnost zamítl, a doplňujícím usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 54 C 243/2010-96, část návrhu žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2010, č. j. 42 Co 453/2009-315, i z důvodů uvedených v §229 odst. 3 o. s. ř. vyloučil k samostatnému řízení a rozhodnutí. Usnesení nabyla právní moci dne 4. 2. 2015.
Dne 6. 2. 2015 (po právní moci usnesení, jímž byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta) podala žalobkyně proti tomuto usnesení odvolání. Odvolání bylo jako opožděné usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2015, č. j. 54 C 243/2010-118, podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 30. 6. 2015 odvolání a požádala o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti usnesení ze dne 1. 12. 2014, č. j. 54 C 243/2010-91.
Následně dne 2. 7. 2015 požádala žalobkyně o změnu ustanoveného zástupce JUDr. Aleše Vídenského, neboť jí advokát odmítá zastupovat, a sama žalobkyně nemá zájem, aby jí dále zastupoval.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 7. 2015, č. j. 54 C 243/2010-139, zprostil JUDr. Aleše Vídenského povinnosti zastupovat žalobkyni v řízení o žalobě pro zmatečnost a rozhodl, že žalobkyni se nový zástupce z řad advokátů neustanovuje. Dovodil, že mezi žalobkyní a jejím zástupcem je narušena důvěra a že jsou splněny podmínky, aby byl zástupce žalobkyně zproštěn povinnosti žalobkyni v tomto řízení zastupovat. Dále soud zkoumal, zda jsou podmínky pro ustanovení jiného zástupce žalobkyně. Dospěl k závěru, že i když žalobkyně splňuje podmínku pro osvobození od soudních poplatků – její majetkové poměry jsou nepříznivé (v tomto směru u ní nedošlo ke změně), „ustanovení dalšího zástupce by v žádném případě nesplňovalo svůj účel“. Uvedl, že „všechny další úkony, k nimž by měl být advokát dále v řízení ustanoven, jsou pouze procesní povahy“, že „skutková tvrzení k důvodům zmatečnosti byla již před koncentrací řízení řádně doplněna, a to několikrát i samotnou žalobkyní“. Soudu je známo z úřední činnosti, že „žalobkyně je sama – bez konzultace s právním zástupcem – schopna adekvátně vyhovět všem výzvám a poučením soudu a že je v dané problematice dobře orientována“. „Žalobkyně ke každému podání jejího právního zástupce činí sama jedno i více podání, což svědčí o tom, že fakticky právního zástupce k účelu, k jakému byl ustanoven, nevyužívá.“
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 10. 2015, č. j. 8 Co 382/2015-162, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že „ustanovení zástupce žalobkyni v tomto stádiu řízení není účelné, že řízení o zmatečnostní žalobě již bylo pravomocně skončeno a v daném stádiu řízení se neřeší žádné jiné rozhodnutí či postup soudu, kde by bylo nutné zastoupení žalobkyní advokátem“.
Žalobkyně v dovolání, sepsaném soudem jí ustanoveným zástupcem namítá, že soud se při výkladu ustanovení §30 o. s. ř. odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud nevzal v úvahu, že dovolatelka chtěla podat proti rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost, odvolání, což nakonec sama učinila, když její ustanovený zástupce odvolání v zákonné lhůtě nepodal, sama musela žádat o prominutí lhůty pro podání odvolání, což pro ni byla věc procesně velice náročná. Domnívá se, že samotné podání odvolání je záležitost dosti složitá s ohledem na ustanovení občanského soudního řádu. Odkazuje na judikaturu NS ČR, podle níž „soud musí vždy posoudit v poměrech konkrétní věci, zda ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce, přitom jen okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu a aplikace ustanovení §30 o. s. ř. (§138 odst. 1 o. s. ř.)], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle ustanovení §138 odst. 3 o. s. ř. byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
V posuzované věci dospěl odvolací soud ve svém rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř. shodně se soudem prvního stupně k závěru, že i když žalobkyně osvědčila, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., není splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro to, aby žalobkyni mohl být ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. ustanoven zástupce z řad advokátů, a to podmínka nezbytné potřeby ustanovení takového zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení (neboť „řízení o zmatečnostní žalobě již bylo pravomocně skončeno a v daném stádiu řízení se neřeší žádné jiné rozhodnutí či postup soudu, kde by bylo nutné zastoupení žalobkyní advokátem“ a „žalobkyně je sama – bez konzultace s právním zástupcem – schopna adekvátně vyhovět všem výzvám a poučením soudu a že je v dané problematice dobře orientována“). S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.
Dovolací soud nemohl v první řadě nepřihlédnout k tomu, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 4. 2016, č. j. 54 C 243/2010-182, žalobkyni ustanovil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů (advokátku JUDr. Pavlínou Sglundovou). Dospěl-li k závěru, že ustanovení zástupce z řad advokátů je potřebné "k řádnému hájení práv žalobkyně", neměl při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobkyně k takovému rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení; nelze totiž pokládat za správnou úvahu, že při nezměněných poměrech poměry žalobkyně odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup pro řízení předcházející. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před soudem prvního stupně, pro odvolací řízení i pro dovolací řízení ((obdobně srov. právní názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, ze 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2802/2015).
Za správný nelze považovat ani názor odvolacího soudu a soudu prvního stupně, z něhož odvolací soud vycházel, podle kterého v posuzovaném případě „ustanovení zástupce žalobkyni v tomto stádiu řízení není účelné“, neboť „řízení o zmatečnostní žalobě již bylo pravomocně skončeno a v daném stádiu řízení se neřeší žádné jiné rozhodnutí či postup soudu, kde by bylo nutné zastoupení žalobkyní advokátem, že všechny další úkony, k nimž by měl být advokát dále v řízení ustanoven, jsou už pouze procesní povahy, že skutková tvrzení k důvodům zmatečnosti byla již před koncentrací řízení řádně doplněna nejen právním zástupcem, ale i samotnou žalobkyní, a že žalobkyně je sama schopna adekvátně vyhovět všem výzvám a poučením soudu, neboť je v dané problematice dobře orientována“.
Zastoupení účastníka advokátem během řízení je komplexní činností, která sestává z řady rozličných úkonů zástupce, nelze předjímat, které úkony a s jakou mírou právní složitosti budou v dalším průběhu řízení ze strany advokáta potřebné, a ani to, zda za účelem účinné ochrany zájmů žalobkyně nebude později třeba doplnit argumentaci žalobkyně. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení).
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na výrok II. usnesení soudu prvního stupně. Proto Nejvyšší soud České republiky zrušil rovněž výrok II. tohoto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; proto bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. Mojmír P u t n a
předseda senátu