ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3639.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3639/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce P. H. , zastoupeného Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 633/49, proti žalované OKD, a.s., se sídlem v Karviné, Doly, Stonavská č. 2179, IČO 268 63 154, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 144/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2016 č.j. 16 Co 200/2014-182, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.2.2016 č.j. 16 Co 200/2014-182 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1978 sp. zn. 5 Cz 54/78, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1980, pod č. 29, k otázce podstatné změny poměrů poškozeného, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002 sp. zn. 21 Cdo 227/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 2003, pod č. 47, k možnosti zaměstnavatele domáhat se změny svých povinností, jestliže zhoršení zdravotního stavu není v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a samo o sobě mu znemožňuje výkon práce, kterou konal před vznikem škody, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.2.1999 sp. zn. 21 Cdo 376/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2000, pod č. 35, dle něhož zaměstnavatel nemůže odpovídat za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla, i kdyby následků pracovního úrazu nebylo, k otázce vypracování revizního znaleckého posudku při pochybnostech soudu o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2824/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2015 sp. zn. 21 Cdo 1424/2014, k otázce možnosti soudu upustit od výslechu znalce je-li odstraněn rozpor v závěrech znaleckých posudků revizním rozsudkem jiného znalce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.8.2015 sp. zn. 21 Cdo 2784/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2015 sp. zn. 21 Cdo 4543/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že z důvodu zhoršení zdravotního stavu žalobce z „obecných příčin“ došlo ke změně poměrů, neboť „obecná onemocnění sama o sobě, i kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, znemožňovala a nadále znemožňují žalobci výkon práce horníka v rubání“, a polemizuje-li s tím, ke kterým znaleckým závěrům odvolací soud při posuzování vztahu příčiny a následku přihlížel), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. září 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu