ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3750.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3750/2016
USNESENÍ
Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobců a) Ing. M. Č. , b) J. Č. , c) L. Č. a d) M. Č. , všech zastoupených JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu č. 388/1, proti žalované Potápěčské stanici, a.s. , se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, IČO 472 85 532, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o jednorázovém odškodnění pozůstalých, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 471 16 617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 194/2013, o dovolání žalobců a), b), c) a d) a o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2015 č.j. 23 Co 3/2015-85, takto:
I. Dovolání žalobců a), b), c) a d) se odmítá.
II. Dovolání žalované se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců a), b), c) a d) a dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2015 č.j. 23 Co 3/2015-85 nejsou přípustná podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k akcesorické povaze nároků na odškodnění pozůstalých od nároku zaměstnance, který zemřel na následky pracovního úrazu srov. při obsahově obdobné právní úpravě např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 15.7.1983 sp. zn. 6 Cz 18/83, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR roč. 1987, pod č. 16, k situaci, kdy ze stejné škodní události může být dána odpovědnost dvou subjektů srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu SR ze dne 25.6.1979 sp. zn. 1 Cz 85/79, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1982 pod č. 11, k možnosti posoudit věc podle jiného právního předpisu než zákoníku práce v situaci, kdy se žalobce domáhá proti zaměstnavateli náhrady škody způsobené pracovním úrazem (nedomáhá se jako v posuzované věci náhrady škody proti jinému odpovědnému subjektu) srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.4.2010 sp. zn. 21 Cdo 1084/2009, a k možnosti, aby poškozený pozůstalý měl při uplatnění akcesorického nároku na náhradu škody na výběr, podle kterého právního předpisu bude tento nárok posuzován srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2015 sp. zn. 21 Cdo 1161/2014 a s tím související nález Ústavního soudu ze dne 19.7.2016 sp. zn. III. ÚS 353/2016] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Obdobně není v rozporu s dosavadní soudní praxí, aby při posouzení důvodů, pro které by v konkrétním případě nebylo spravedlivé ukládat povinnost k náhradě nákladů řízení (srov. obecná hlediska vyjádřená kupř. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.2.2016 sp. zn. 21 Cdo 1404/2015), byla akcentována hlediska ekvity a lidský rozměr případu spíše než majetkové a sociální poměry účastníků.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců a), b), c) a d) a dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. října 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu