ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3984.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3984/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická č. 11, proti žalovanému DIAMO, státní podnik se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, o náhradu škody, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 5 C 358/88, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2016 č. j. 49 Co 281/2015-771, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2016 č. j. 49 Co 281/2015-771 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a v nich vyjádřený právní názor, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části).
Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu – v závěru, že písemné vyjádření „Všeobecné zdravotní pojišťovny v Brně“ ze dne 26. 11. 2012, v němž bylo žalobci sděleno, že zdravotní pojišťovna nehradí vyšetření potřebné k podání znaleckého posudku vyžádaného soudem, nepředstavuje důkaz, který by mohl přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí o věci samé, neboť nemá žádnou věcnou souvislost s obsahem a závěry provedených znaleckých posudků - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 7. 1967 sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2839/2009, ze kterých vyplývá, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a současně jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost; pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě, nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný].
Nesouhlas žalobce s hodnocením znaleckých posudků soudy v původním řízení (namítá-li, že znalecké posudky zpracované Masarykovou univerzitou a Univerzitou Karlovou byly zpracovány – na rozdíl od znaleckého posudku prof. Hůzla - osobami bez příslušné odbornosti) a s jejich právním posouzením věci samé (namítá-li proti závěru soudů o nedostatku příčinné souvislosti mezi zvýšenou expozicí ionizujícího záření, kterému měl být žalobce vystaven v průběhu svého zaměstnání u žalovaného, a jeho onemocněním jako předpokladu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle ustanovení §187 zákoníku práce, že příčinná souvislost se v těchto případech předpokládá a je nutné ji vyvrátit) ani námitky vad původního řízení (spočívajících podle žalobce v tom, že soudy mu neumožnily, aby své výhrady ke znaleckým posudkům uplatnil při výslechu znalců) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť nesměřují proti právnímu posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě na obnovu řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu