ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4043.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4043/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. M. V., zastoupeného Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. č. 448/7, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 164/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2015 č. j. 4 Co 199/2014-15, takto:
Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2014 č. j. 19 C 164/2014-9 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce a P. V., (dále jen „P. V.“), podali dne 23. 5. 2011 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce podle darovací smlouvy ze dne 23. 5. 2010, kterou P. V. daroval žalobci, svému synovi, nemovitosti v katastrálním území K., zapsané na LV č. 6098 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy.
Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, usnesením ze dne 8. 6. 2011 č. j. V-1441/2011-404 řízení o povolení vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí přerušil „do doby pravomocného rozhodnutí soudu o předběžné otázce a do doby nabytí právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu o řízení s předstihem žádosti vedené pod sp. zn. V-2309/2010-404“.
Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy – poté, co mu notářka Mgr. Šárka Musilová dopisem ze dne 10. 6. 2013 sdělila, že dědické řízení po zůstaviteli P. V., který zemřel dne 3. 9. 2011, bylo pravomocně skončeno dne 21. 12. 2011, že dědici jsou pozůstalá manželka A. V. a žalobce jako pozůstalý syn a že nemovitosti v katastrálním území K. zapsané na listu vlastnictví č. 6098 nebyly zařazeny do aktiv dědictví, a poté, co opakovaně požádal dědice o vyjádření, zda souhlasí s pokračováním ve správním řízení - usnesením ze dne 1. 8. 2014 č. j. V-1441/2011-404 řízení o návrhu na vklad vlastnického práva přerušil „do doby pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech o podaných určovacích žalobách“. Uvedl, že oznámení o podaných žalobách k Okresnímu soudu v Klatovech na určení vlastnického práva k některým z darovaných pozemků a staveb, která byla doručena katastrálnímu pracovišti Klatovy dne 7. 7. 2014 a dne 15. 7. 2014, jsou podkladem pro vyznačení tzv. poznámky spornosti u dotčených nemovitostí a že ve správním řízení je možné pokračovat pouze po souhlasném vyjádření jeho účastníků; A. V. dopisem ze dne 25. 7. 2014 vyslovila s pokračováním řízení souhlas a žalobce ve svých sděleních ze dne 21. 7. 2014 a 31. 7. 2014 svůj souhlas nevyjádřil.
K odvolání žalobce Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014 č. j. ZKI PL-O-40/294/2014-6 zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy ze dne 1. 8. 2014 č. j. V-1441/2011-404. Shodně s Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že do katastru nemovitostí byly po podání návrhu na vklad zapsány poznámky spornosti na základě podaných žalob na určení vlastnického práva podle §9a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve spojení s ustanovením §63 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb.) k nemovitostem, které jsou předmětem předložené darovací smlouvy, a že jeden z účastníků vkladového řízení nevyslovil po výzvě katastrálního úřadu souhlas s pokračováním v řízení, bylo třeba vkladové řízení přerušit podle ustanovení §64 odst. 1 písm. e) správního řádu.
Žalobou „proti rozhodnutí správního orgánu“ podanou u Krajského soudu v Plzni dne 28. 9. 2014 se žalobce domáhal, aby bylo rozhodnuto, že „Správní orgán je ve věci zápisu vlastnických vztahů vázán svým vlastním rozhodnutím, neboť v minulosti již sám pravomocně rozhodl o jejich platnosti a zapsal vlastnické právo do katastru nemovitostí a tak si v minulosti zjednal v této otázce jasno. Správnímu orgánu se ukládá povinnost zápisu do veřejné listiny – katastru nemovitostí podle darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2010 mezi obdarovaným žalobcem a dárcem P. V. Veškerá jiná rozhodnutí správního orgánu ve věci po termínu 10. 12. 2010 se ruší.“ Žalobu zdůvodnil zejména tím, že „v rozhodnutí číslo jednací ZKI-PL-O-40/294/2014-6 ze dne 25. 9. 2014 bylo v rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 1. 8. 2014 V-1441/2011-404 potvrzeno rozhodnutí žalovaného o přerušení řízení návrhu na vklad ve věci darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2010 mezi obdarovaným žalobcem a dárcem P. V., který v mezidobí zemřel“, že „administrativní úkon zápisu právních vztahů tedy tomuto správnímu orgánu trvá bezmála čtyři roky“, že „katastrální úřad nepochybně nemá pochybnosti o platnosti předmětných smluv“, neboť „v minulosti již sám pravomocně rozhodl o jejich platnosti a zapsal vlastnické právo do katastru nemovitostí a tak si v minulosti zjednal v této otázce jasno“, že „rozhodování o existenci či neexistenci tohoto věcného práva pak nepřísluší operativní změně názoru katastrálního úřadu, ale soudu“, a že žádné omezení tohoto věcného práva „zdejší soud neučinil“. Zdůraznil, že nebude dávat souhlas s pokračováním řízení, neboť „od samého počátku nesouhlasí se zákonností přerušení tohoto řízení“.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 10. 2014 č. j. 19 C 164/2014-9 rozhodl, že řízení se „zcela“ zastavuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu, neboť jak „dřívější“ ustanovení §5 odst. 3 a 4 zákona č. 265/1992 Sb., tak „nynější“ ustanovení §18 odst. 4 až 6 zákona č. 256/2013 Sb. nepřipouštějí, aby bylo žalobou u soudu napadeno rozhodnutí o přerušení vkladového řízení; jedná se o neodstranitelnou podmínku řízení, pro kterou je třeba řízení zastavit.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2015 č. j. 4 Co 199/2014-15 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že „dle současné judikatury“ může být předmětem „přezkumného“ řízení podle části páté občanského soudního řádu pouze rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva, a že pravomoc soudu již nedopadá na případ, kdy řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo podle §64 odst. 1 písm. e) správního řádu přerušeno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že závěr odvolacího soudu, že předmětem přezkumného řízení podle části páté občanského soudního řádu je pouze rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva, a že pravomoc soudu nedopadá na „procesní postup správního orgánu“, tedy ani na případ, kdy bylo v dané věci řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí přerušeno, není správný a považuje jej za „příliš formalistický“ a v rozporu se „základními ustanoveními“ občanského soudního řádu. Má za to, že v důsledku tohoto výkladu zákona soud „zcela odhlíží od posouzení dopadů rozhodnutí o přerušení vkladového řízení do hmotných práv žalobce“, kdy „přímým důsledkem“ tohoto rozhodnutí je „zásadní a předem časově neomezené prodloužení trvání samotného vkladového řízení“, a že proto by se zákonná úprava „přezkumného“ řízení podle části páté občanského soudního řádu měla vztahovat i na rozhodnutí katastrálního úřadu o přerušení vkladového řízení. Uvedl, že přestože katastrální pracoviště Klatovy nemělo důvod k jakýmkoli pochybnostem o platnosti předmětné darovací smlouvy, neboť doložil pravomocné rozsudky, které řešily otázku platnosti nabývacích titulů a tehdejšího vlastnického práva dárce P. V. k předmětným nemovitostem, bylo vkladové řízení přerušeno, aniž by v odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl konkrétní pochybnosti, které měl ohledně platnosti „vkládané smlouvy“ v souvislosti s podanými určovacími žalobami, a úvahy, které ho k danému procesnímu postupu vedly. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§245 a §236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jsou obsaženy – jak vyplývá z přiměřeného užití části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§245 o. s. ř.) – v ustanoveních §237, 238 a 238a o. s. ř.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci bylo rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni ze dne 25. 9. 2014 č. j. ZKI PL-O-40/294/2014-6 potvrzeno usnesení Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, ze dne 1. 8. 2014 č. j. V-1441/2011-404, kterým bylo přerušeno řízení o návrhu na vklad vlastnického práva „do doby pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech o podaných určovacích žalobách“. Katastrální úřad řízení přerušil z důvodu, že oznámení o podaných žalobách k Okresnímu soudu v Klatovech na určení vlastnického práva k některým z darovaných pozemků a staveb doručená na katastrální pracoviště Klatovy dne 7. 7. 2014 a 15. 7. 2014, jsou podkladem pro vyznačení tzv. poznámky spornosti u dotčených nemovitostí a že ve správním řízení je možné pokračovat pouze po souhlasném vyjádření jeho účastníků, přičemž A. V. svůj souhlas vyslovila a žalobce svým sdělením souhlas s pokračováním řízení nevyjádřil. Žalobce se – podle obsahu žaloby - nyní domáhá, aby soud jeho návrhu na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem vyhověl a aby zrušil „veškerá jiná rozhodnutí správního orgánu ve věci po termínu 10. 12. 2010“. Odvolací soud i soud prvního stupně dospěly k závěru, že předmětem řízení podle části páté občanského soudního řádu může být pouze rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva, a že pravomoc soudu nedopadá na procesní postup správního orgánu spočívající v přerušení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Za tohoto stavu věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva, jaké jsou podmínky pro projednání žaloby podle části páté občanského soudního řádu. Protože při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§7 odst. 1 o. s. ř.) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. §7 odst. 2 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. §244 odst. 1 o. s. ř.); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud nebo rozhodčí komise spolku, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního poměru učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem (srov. §244 odst. 2 o. s. ř.). K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta; tento návrh se nazývá žalobou (srov. §246 odst. 1 o. s. ř.).
Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta (srov. §246 odst. 2 o. s. ř.). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (§247 odst. 2 o. s. ř.). Žalobu, která je nepřípustná, soud odmítne [§250g odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Věc zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem (vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán – katastrální úřad [srov. §3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“), podle něhož je třeba vklad práva podle darovací smlouvy ze dne 23. 5. 2010 – vzhledem k době doručení této smlouvy katastrálnímu úřadu - posuzovat i v současné době (srov. §63 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí)]. Jestliže jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě, jakož i tehdy, ztratil-li návrh podle zvláštního zákona své právní účinky, návrh zamítne (srov. §5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.). Rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, lze provést zápisem ve spisu, a proti takovému rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví (srov. §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb.). Rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručuje všem účastníkům řízení a proti tomuto rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek podle správního řádu; proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu je přípustná žaloba podle části páté občanského soudního řádu, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí (srov. §5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb.). Nabylo-li rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu právní moci, může být – jak vyplývá z ustanovení §244 odst. 1 o. s. ř. – tatáž věc zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení §246 o. s. ř.) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v části páté občanského soudního řádu (§244 až §250l o. s. ř.).
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).
Z uvedené premisy vycházejí (mimo jiné) požadavky na obsah žaloby uvedené v ustanovení §246 odst. 2 o. s. ř.; náležitostí žaloby tedy není návrh na zrušení, změnu nebo nahrazení „napadeného“ pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale - kromě dalšího - označení rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo řízení ve věci (samozřejmě ve vztahu k žalobci) před správním orgánem skončeno (zcela, zčásti nebo mezitímně), a údaj o tom, „v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta“, a „jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta“, tedy, řečeno jinak, údaj o tom, v jakém rozsahu má být věc již pravomocně rozhodnutá správním orgánem znovu projednána a rozhodnuta soudem a jak (jakým způsobem) má soud o předmětu řízení (již pravomocně rozhodnutém správním orgánem) znovu (a definitivním způsobem) rozhodnout.
V projednávané věci žalobce v žalobě „proti rozhodnutí správního orgánu“ podané u Krajského soudu v Plzni dne 28. 9. 2014 označil jako rozhodnutí, kterým byl dotčen na svých právech, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni ze dne 25. 9. 2014 č. j. ZKI PL-O-40/294/2014-6, jímž bylo potvrzeno usnesení Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, ze dne 1. 8. 2014 č. j. V-1441/2011-404, kterým bylo přerušeno řízení o návrhu na vklad vlastnického práva podle darovací smlouvy ze dne 23. 5. 2010 uzavřené mezi žalobcem jako obdarovaným a P. V. jako dárcem, a podle obsahu žaloby se domáhal zápisu vlastnického práva k nemovitostem, jež byly předmětem uvedené darovací smlouvy, do katastru nemovitostí vkladem. Vzhledem k tomu, že řízení ve věci vkladu vlastnického práva vedené u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, nebylo skončeno (zcela, zčásti ani mezitímně), a že tedy o této věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, není žaloba podle části páté občanského soudního řádu – jak vyplývá z výše uvedeného – přípustná. Nejde tu ovšem o nedostatek pravomoci soudu k „přezkoumání“ rozhodnutí katastrálního úřadu o přerušení řízení, na který poukazuje odvolací soud, neboť v řízení podle části páté občanského soudního řádu se nepřezkoumává správnost (zákonnost) rozhodnutí správního orgánu, jak je tomu ve správním soudnictví.
Účastníky řízení podle části páté občanského soudního řádu jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem (srov. §250a odst. 1 o. s. ř.). Účastníky řízení o povolení vkladu jsou účastníci toho právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru (§4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.).
Účastníci řízení musí být v žalobě označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo se má řízení účastnit, aby s nimi soud mohl jednat. Označení účastníků v žalobě nesměřuje k založení jejich účasti na řízení, ale především k podchycení osob, které byly účastníky řízení před správním orgánem a které se proto budou účastnit projednávání téže věci před soudem. Žalobce je vždy účastníkem řízení, a to i tehdy, kdyby nebyl účastníkem řízení před správním orgánem. Ti, kdo byli jinak účastníky řízení před správním orgánem a kteří nepodali žalobu, jsou ze zákona účastníky řízení podle části páté občanského soudního řádu. Není přitom významné, zda je žalobce v žalobě označil za účastníky; účastníky se stávají bez ohledu na to, koho žalobce za účastníka v žalobě označil. Ten, kdo nebyl účastníkem řízení před správním orgánem, není ani účastníkem řízení (kromě žalobce) před soudem podle části páté občanského soudního řádu. Okruh účastníků řízení podle části páté občanského soudního řádu není určován tím, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal. Významné je jen to, kdo se stal v souladu se zákonem účastníkem řízení před správním orgánem, tedy s kým mělo být v řízení před správním orgánem opravdu jednáno jako s účastníkem řízení. Ukáže-li se, že účastníkem řízení před správním orgánem byla (podle zákona) osoba, která se dosud neúčastní řízení před soudem, soud ji usnesením přibere do řízení (§250a odst. 2 o. s. ř.), usnesení doručí této osobě a všem ostatním známým účastníkům; to platí i tehdy, jestliže s ní správní orgán nejednal, ačkoliv byla účastníkem správního řízení. Zjistí-li soud, že žalobce označil za účastníka řízení někoho, kdo nebyl (neměl být) účastníkem řízení před správním orgánem, přestane s ním jako s účastníkem jednat. Správní orgán, který vydal rozhodnutí v soukromoprávní věci, není účastníkem řízení podle části páté občanského soudního řádu, neboť v tomto řízení se nejedná o přezkum rozhodnutí správního orgánu. Úloha správního orgánu spočívá jen v tom, že na výzvu předloží soudu spisový materiál a že se může vyjádřit k žalobě, kterou je mu soud povinen doručit (§250c o. s. ř.) [srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5046/2014].
V projednávané věci – jak vyplývá z obsahu spisu – byli účastníky řízení o povolení vkladu podle darovací smlouvy ze dne 23. 5. 2010 zahájeného dne 23. 5. 2011 žalobce a P. V., který dne 3. 9. 2011 zemřel. Vzhledem k tomu, že právní nástupkyní (dědičkou) P. V. a tedy i účastnicí řízení o povolení vkladu se – vedle žalobce – stala A. V., která v tomto řízení pokračovala [srov. §66 odst. 1 písm. f) správního řádu], byla A. V. též účastnicí řízení podle části páté občanského soudního řádu zahájeného žalobou podanou žalobcem u soudu prvního stupně dne 28. 9. 2014, a to bez ohledu na skutečnost, že ji žalobce v žalobě za účastnici neoznačil a že jako účastníka řízení („žalovaného“) místo ní v žalobě uvedl Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy. Protože soudy s A. V. jako s účastnicí řízení nejednaly (soud prvního stupně navíc nesprávně za účastníka řízení považoval Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy, jehož označil jako „žalovaného“ ve svém usnesení o zastavení řízení a jemuž toto usnesení doručil), odňaly jí svým nesprávným postupem možnost jednat před soudem, a řízení je proto postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., ke které dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Plzni) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu