ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5159.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5159/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci žalobkyně ARTA REAL, k.s. se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, IČO 26174545, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, proti žalované MUDr. B. S., zastoupené Mgr. Radkou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V kolkovně č. 921/3, o 4.876.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 20 C 207/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. července 2015 č.j. 27 Co 171/2015-82, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radky Šimkové, advokátky se sídlem v Praze 1, V kolkovně č. 921/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.7.2015 č.j. 27 Co 171/2015-82 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1703/96, který byl uveřejněn pod č. 26 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000 a v něm vyslovený právní názor, že, jestliže uspokojení věřitele z majetku dlužníka není dobře možné (například proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty nepatří), musí se věřitel - místo určení neúčinnosti právního úkonu - domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch (nikoliv další nabyvatel majetkových hodnot), vydal takto získané plnění (§42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Námitka dovolatelky, že její žaloba nebyla podána opožděně, není správná, neboť pro závěr, zda dlužníkův právní úkon zkracuje uspokojení pohledávky věřitele, je rozhodný stav, jaký tu byl v době, kdy dlužník právní úkon (odmítnutí dědictví) učinil, [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012 sp. zn. 21 Cdo 2975/2011, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2013 sp. zn. 21 Cdo 2905/2012].
Dovolání žalobkyně navíc neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp.zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu