ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5657.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5657/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a.s. se sídlem v Praze 1 , Olivova č. 2096/4, IČO 63980401, zastoupené JUDr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalovanému P. H. , zastoupenému Mgr. Václavem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, o popření pohledávky v exekuci, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 93/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2015 č.j. 30 Co 185/2015-464, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17.6.2015 č.j. 30 Co 185/2015-464 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [s vyčíslením pohledávky je třeba předložit listiny, kterými věřitel dokládá, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu, a otázka, zda předložené listiny prokazují, že se jedná o vymahatelnou pohledávku nebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, je otázkou hodnocení těchto listin soudem (soudním exekutorem) - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2009 sp. zn. 20 Cdo 2267/2008; smyslem a účelem odporové žaloby je při prodeji nemovitosti ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci vyřešit spor mezi oprávněným, dalšími oprávněnými a jinými věřiteli, kteří se účastní rozvrhu, popř. též povinným, o to, které pohledávky, v jaké výši, v jaké skupině nebo v jakém pořadí mají být uspokojeny při rozvrhu výtěžku získaného zpeněžením nemovitosti (rozdělované podstaty), v odporové žalobě lze uvést jen takové skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání, a při projednání tzv. odporové žaloby a při rozhodování o ní se k jiným skutečnostem nepřihlíží] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolání žalovaného navíc neobsahuje v rozporu s ustanovením §241a odst.2 o.s.ř. údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014], a v části, v níž žalovaný vytýká odvolacímu soudu neúplná skutková zjištění, a v níž tedy uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu