ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5677.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5677/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce P. Š. , zastoupeného JUDr. Petrem Doušou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině č. 1438, proti žalovaným 1) nezletilému V. S. a 2) N. S. , oběma zastoupeným JUDr. Danou Musalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Náměstí Míru č. 14, o určení neúčinnosti darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 121/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2015 č.j. 28 Co 201/2015-169, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.6.2015 č.j 28 Co 201/2015-169 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v otázce posouzení "náležité pečlivosti" vynaložené osobou dlužníkovi blízkou (v jejíž prospěch byl učiněn odporovatelný právní úkon) ke zjištění úmyslu dlužníka zkrátit věřitele ve smyslu ustanovení §42a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2012 sp. zn. 30 Cdo 3624/2010, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.2.2007 sp. zn. 30 Cdo 1706/2006, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001 sp. zn. 21 Cdo 1912/2000, který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2013 sp. zn. 21 Cdo 2785/2012, anebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2014 sp. zn. 21 Cdo 185/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolání žalovaných navíc neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp.zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu