ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.652.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 652/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. J. Č. , proti žalované Střední škole gastronomie a služeb, Liberec, Dvorská 447/29, příspěvkové organizaci se sídlem v Liberci, Dvorská č. 447/29, IČO 005 55 053, zastoupené JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 111/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. září 2015 č.j. 83 Co 499/2014-209, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9.9.2015 č. j. 83 Co 499/2014-209 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k povaze právního stavu zaměstnance po právní moci rozsudku o neplatnost rozvázání pracovního poměru srov. při obsahově nezměněné právní úpravě názor uveřejněný ve Sborníku Nejvyššího soudu III, SEVT, Praha 1980, str. 147, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.3.2004 sp. zn. 21 Cdo 1950/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.1.2008 sp. zn. 21 Cdo 876/2007, k důsledkům, je-li rozhodnutí o organizační změně přijato z jiných důvodů srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu roč. 2005 pod č. 54, případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2014 sp. zn. 21 Cdo 3105/2013, k povaze rozhodnutí o organizační změně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, k nadbytečnosti srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2013 sp. zn. 21 Cdo 373/2012] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z dovolání (jeho obsahu) vyplývá, že jsou v něm též uplatněny jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů, na základě něhož odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že výpovědní důvod pro nadbytečnost nebyl naplněn, neboť nedošlo ke zrušení konkrétního funkčního místa, a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu