ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.900.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 900/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská č. 1000/23, proti žalované GRISHKO DANCE s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Mikulandská č. 122/4, IČO 274 38 597, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, o 500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 31/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015 č.j. 23 Co 366/2015-169, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.217,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.11.2015 č. j. 23 Co 366/2015-169 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 a §237 o.s.ř. neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [tj. které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné; takovým vymezením není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 anebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2014, pod č. 4)], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna ze skutečností v tomto ustanovení uvedených, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu,
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Zmíněný požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle výslovného znění ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání, a dovolatel je proto povinen v dovolání vymezit, které z uvedených hledisek považuje za splněné. Lze současně připomenout, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti přijatého závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, popřípadě usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, v němž Ústavní soud „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup“).
Jestliže odvolatel v daném případě pouze obecně uvádí, že „nesprávnost právního posouzení věci spatřuji v tom, že Městský soud v Praze rozhodl, že jednání, které se mi dostalo dne 10.12.2014 v provozovně žalovaného není diskriminačním jednáním“, vyjadřuje tím pouze svůj nesouhlas s tím, jak soud ve věci rozhodl; ve skutečnosti nenastoluje žádnou z uvedených alternativ, která by charakterizovala napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu