ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.1077.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 1077/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. L. , zastoupeného JUDr. Vojtěchem Suchánkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Celetná 598/11, proti žalované J. R. , o určení hospodaření se společnou věcí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 24 C 25/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2015, č. j. 29 Co 346/2015-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 4. 2015, č. j. 24 C 25/2013-133, určil, že na dvoře domu v K., nacházejícím se na pozemku parc. č. 121, zapsaném na LV č. 13310 pro obec a katastrální území K., vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno, je žalobce oprávněn umístit své odpadní nádoby od vstupu do dvora vpravo podél dělící hranice dvora, kterou tvoří pravá vnější hrana schodišťového výstupku domu a kterou je podle dohody o vyčlenění částí domu pro užívání jednotlivých spolumajitelů ze dne 16. 5. 1991 oprávněn užívat žalobce, a to v pásu širokém 60 cm a dlouhém 180 cm. Žalovaná je přitom oprávněna umístit své odpadní nádoby v části dvora, kterou je podle dohody o vyčlenění částí domu pro užívání jednotlivých spolumajitelů ze dne 16. 5. 1991 oprávněna užívat, a to v pásu o délce 140 cm a šířce 60 cm podél stěny dvora situované nalevo od vstupních dveří do dvora (výrok I.). Dále zamítl návrh žalobce na uložení povinnosti žalované upravit vrchní mřížová křídla před skladem žalované tak, aby nezasahovala do teritoria žalobce, které bylo stanoveno vzájemnou dohodou ze dne 16. 5. 1991 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2015, č. j. 29 Co 346/2015-158, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř. Dovolatel obsáhle zrekapituloval průběh dosavadního řízení a dovolacímu soudu předestřel svou verzi skutkového stavu věci. Odvolací soud nerozhodl o celém žalobním petitu v části vymezení přístupu žalobce a nájemců na část pozemku jimi užívanou přes část pozemku užívanou žalovanou. Nesouhlasí se zamítnutím žaloby v rozsahu zkrácení mřížových vrat z důvodu jiného uspořádání hospodaření se společnou věcí, neboť je toto uspořádání chybné. Nepodložené zpochybňování a nedodržování dohody o vyčlenění částí domu pro užívání jednotlivých spolumajitelů ze dne 16. 5. 1991 označuje za nemravné a nepoctivé. Dále žalobce vytýká procesní vady v řízení před soudy nižších stupňů. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )].
V posuzovaném případě je dovolání nepřípustné již z toho důvodu, že dovolatel v rozporu s §237 a §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. v dovolání nevymezil otázku přípustnosti dovolání. Dovolatel sice v dovolání avizoval, že dovolání považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., ale žádnou konkrétní právní otázku v dovolání neuvedl, taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolání. Otázku přípustnosti dovolání si pak není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení dovolacích důvodů (dovolacích námitek), aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. To se týká zejména námitky, že „dohoda o vyčlenění částí domu v K. pro užívání jednotlivých spolumajitelů a stanovení práv i povinností ze dne 16. 5. 1991“ má být nemravná a nepoctivá. Ostatně i judikatura dovolacího soudu akceptuje, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Pomine-li dovolací soud, že žalobce nevymezil přípustnost dovolání, je dovolání do značné míry polemikou se zjištěným skutkovým stavem a vyjádřením obecného nesouhlasu s rozhodnutím nalézacích soudů. Jelikož je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci a dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř.), nemohl se námitkami nepřípustně směřujícími do zjištěného skutkového stavu zabývat.
Namítá-li dále dovolatel existenci procesních vad řízení, dovolací soud připomíná, že vady řízení obecně nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť jejich případnou existenci může dovolací soud posuzovat jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Jediným dovolacím důvodem je totiž podle §241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014 (obě dostupná na www.nsoud.cz) ].
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu