ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.1548.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 1548/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Mgr. P. K. , správce konkursní podstaty úpadkyně TESLAMP Holešovice a. s., IČO: 00009784, se sídlem v Praze 7, U Papírny 9/614, zastoupené Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, proti žalované LEIS, a. s. se sídlem v Brně, Kaštanová 64, IČO: 25568892, zastoupené Mgr. Ing. Milanem Šubou, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 19, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 203/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 2015, č. j. 49 Co 216/2013-264, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 794 Kč k rukám zástupce žalované Mgr. Ing. Milana Šuby.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 43 C 203/2007-148, uložil právní předchůdkyni žalované (Campell Finance, a. s.) povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, kterou právní předchůdkyně žalované prodává žalobci spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. č. 91/12 a parc. č. 91/13 v obci B. za kupní cenu 250 000 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce i právní předchůdkyně žalované rozsudkem ze dne 26. srpna 2015, č. j. 49 Co 216/2013-264, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Před tím rozhodl usnesením ze dne 19. 12. 2014, č. j. 49 Co 216/2013-228, o právním nástupnictví žalované, když původní žalovaná obchodní společnost Campell Finance, a. s. zanikla sloučením s žalovanou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tyto procesní otázky nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve skutkově obdobných věcech vyřešeny. Jako dovolací důvod pak spatřuje nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud „postupoval podle ustanovení §143d písm. b) o. s. ř. a svým rozsudkem změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že se odvolací řízení přerušuje do doby skončení dovolacího řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod č. j. 58 C 19/2009 nebo podle ustanovení §243e odst. 1, 2 o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.“
Žalovaná navrhuje zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel v dovolání především zpochybňuje správnost vyřešení otázek procesního práva, na nichž podle jeho názoru záviselo konečné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Jde o otázku věcné souvislosti mezi předmětem řízení v projednávané věci a související věci a otázku důvodu pro přerušení odvolacího řízení do doby skončení dovolacího řízení v související věci podle §109 odst. 2 písm. c) ve spojení s §211 o. s. ř. Z takto vymezených otázek, ale i z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel nebrojí proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, ale jeho námitky směřují výlučně proti usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud zamítl v průběhu odvolacího řízení návrh žalobce na přerušení řízení.
V dané věci totiž dovolatel podal v průběhu odvolacího řízení návrh na přerušení řízení do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o jiném jím podaném dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2014, č. j. 10 Cmo 34/2011-186, kterým bylo rozhodováno o vyloučení věci (spoluvlastnického podílu o velikosti 971/1000 na předmětných nemovitostech) ze soupisu konkursní podstaty společnosti TESLAMP Holešovice a. s. Odvolací soud návrh žalobce na přerušení řízení zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí o vyloučení věci z konkurzní podstaty nemůže mít pro rozhodnutí v projednávané věci (o nahrazení projevu vůle) žádný význam, neboť na jeho podkladě nemůže dojít ke změně zápisu vlastníka předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí. Nebyly proto splněny podmínky pro přerušení odvolacího řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Proti těmto závěrům pak dovolatel prostřednictvím dovolání podaného ve věci samé brojí.
Jestliže dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti i dovolací důvod pouze ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2015, č. j. 49 Co 216/2013-247, jímž byl zamítnut jeho návrh na přerušení řízení, nelze než konstatovat, že dovolání nenapadá závěry, na kterých je založen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 2015, č. j. 49 Co 216/2013-264, kterým tento soud rozhodl o věci samé.
Nadto lze uvést, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zamítl návrh na přerušení řízení, není podle §237 o. s. ř. objektivně přípustné. Nejedná se o rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 29 ICdo 83/2014, publikované na www.nsoud.cz ).
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost jemu uloženou tímto rozhodnutím dobrovolně, může se žalovaný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. října 2016
Mgr. David Havlík předseda senátu