ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.188.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 188/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. D., zastoupené Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, proti žalovanému MUDr. J. D. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8 C 44/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. září 2015, sp. zn. 23 Co 624/2015-261, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. září 2014, č. j. 8 C 44/2009-219, ve výroku I. přikázal žalovanému ze zaniklého společného jmění účastníků zůstatek na vkladovém účtu č. 2466390601 ve výši 71 325,80 Kč, ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 35 663 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku III. odmítl žalobu na vypořádání společného jmění účastníků ohledně věcí v tomto výroku uvedených, ve výroku IV. zamítl žalobu na vypořádání společného jmění účastníků ohledně věcí v tomto výroku uvedených, ve výroku V. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni věci v tomto výroku uvedené, ve výroku VI. nepřipustil rozšíření žaloby na uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni věci v tomto výroku uvedené a ve výroku VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. září 2015, č. j. 23 Co 624/2015-261, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II., III., IV., V. a VII. potvrdil (výrok I.), odvolání žalobkyně směřující proti výroku VI. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť „právní otázka řešená odvolacím soudem je dovolacím soudem v obdobných případech rozhodována rozdílně“. Jedná se o otázku procesního práva, kdy má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nevychází ze správně zjištěného skutkového stavu věci. Soud při svém rozhodování nevycházel z provedeného dokazování, jeho rozhodnutí není v souladu s provedenými důkazy, odvolací soud se nevypořádal s veškerými námitkami, důkazními návrhy a učiněnými podáními. Odvolací soud na základě provedeného dokazování nesprávně zjistil rozsah věcí náležejících do společného jmění manželů a měl přihlédnout ke společným investicím účastníků za dobu trvání manželství do nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalovaného. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky rozhodované dovolacím soudem rozdílně, musí být z dovolání patrno, ve kterých rozhodnutích dovolacího soudu je tato otázka rozdílně řešena [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 846/2015 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )].
V posuzovaném případě dovolatelka uvedla, že spatřuje přípustnost dovolání v tom, že právní otázka řešená odvolacím soudem je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, přičemž podle dovolatelky se má jednat o otázku práva procesního. Žádnou konkrétní otázku procesního práva ovšem dovolatelka v dovolání neuvádí a neodkazuje ani na konkrétní rozhodnutí, z nichž by rozdílné právní posouzení mělo vyplývat. Ostatně dovolatelka svým dovoláním ve skutečnosti vyjadřuje nesouhlas se zjištěním skutkového stavu věci, pomíjí však, že podle §241a odst. 1 o. s. ř. je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, a proto dovolací soud není oprávněn zjištěný skutkový stav přezkoumávat. Žádnou právní argumentaci, natož otázku přípustnosti dovolání potom nelze dovodit ani z výhrady, že nesprávně zjištěný skutkový stav vedl k nesprávnému rozsahu věcí a majetkových hodnot, které byly soudy obou stupňů vypořádány.
Jelikož dovolatelka nevymezila otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu