ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.2881.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 2881/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Nová Ves , identifikační číslo osoby 00572632, se sídlem v Nové Vsi 65, zastoupené Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 10, proti žalované Bc. R. T. , zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 C 237/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2015, č. j. 12 Co 298/2015-263, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. 7 C 237/2013-222, zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaná byla povinna odstranit stavbu oplocení na pozemku par. č. 1887/1, zapsaném na listu vlastnictví č. 1 pro obec N. V. katastrální území N. V. u K., Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm Domažlice (výrok I.). Uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 038,18 Kč (výrok II.).
Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, č. j. 12 Co 298/2015-263, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. potvrdil (výrok I.) a ve výroku pod bodem II. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3 752 Kč (výrok II.). Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 400 Kč.
Proti rozsudku krajského soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání se podává, že napadené rozhodnutí údajně závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem podání dovolání je tvrzené nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), spočívající v nepřiznání náhrady nákladů řízení v zákonem stanovené výši.
Dovolatelka namítá, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu má úspěšný účastník právo na náhradu skutečných a prokázaných nákladů řízení; k těm přitom patří i jízdné účastníka a jeho zástupce. Odvolací soud však dovolatelce náhradu za jízdné nepřiznal.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř., v podrobnostech odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Za řízení před soudem prvního stupně byla dovolatelce přiznána náhrada nákladů ve výši 13 038,10 Kč (resp. 3 752 Kč rozhodnutím odvolacího soudu), za odvolací řízení potom ve výši 400 Kč. Ze spisu vyplývá (č. l. 203, 214 a 261), že dovolatelkou požadovaná výše náhrady nákladů řízení činila v řízení před soudem prvního stupně 13 360 Kč a v odvolacím řízení 1 280 Kč. Ani výrokem o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, ani výrokem o náhradě nákladů odvolacího řízení tak nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.
Protože dovolání proti rozsudku, v němž dovolání napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, není přípustné [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu