ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.3137.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 3137/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) Ing. I. R., CSc. , a b) M. R. , obou zastoupených JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784, proti žalovaným 1) Státnímu pozemkovému úřadu, IČO: 013 12 774, se sídlem v Praze, Husinecká 1024/11a, 2) L. B., 3) J. B., oběma zastoupeným Mgr. Petrou Daleckou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 283, 4) Ing. L. B., a 5) Mgr., Ing. O. R., o zřízení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 46 C 275/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 2. 2016, č. j. 60 Co 318/2015-448, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 2) a 3) oprávněným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 783 Kč k rukám zástupkyně žalovaných 2) a 3) Mgr. Petry Dalecké.
III. Žalovaní 1), 4) a 5) nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. 46 C 275/2013-315, zamítl žalobu, kterou se žalobci jako vlastníci budovy č. e. postavené na pozemku p. č. st. 681 a pozemků p. č. st. 681, p. č. 3191 a p. č. 3192, v obci i katastrálním území H., zapsaných na listu vlastnictví č. 431 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Zlín, domáhali zřízení služebnosti spočívající v právu nezbytné cesty přes pozemky p. č. 3187/5, p. č. 3187/17, p. č. 3187/18 a p. č. 3193/2, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Zlín, za náhradu, vše blíže popsáno ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 60 Co 318/2015-448, potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), změnil výrok II. a III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok III. a IV.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 o. s. ř. a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že nebyly provedeny veškeré jimi navržené důkazy a to zejména geometrický plán, který by objasnil charakter pozemku p. č. 3187/18. Domnívají se, že se odvolací soud nevypořádal se znaleckým posudkem soudního znalce Ing. Vojtěcha Slavíka a dostatečně neodůvodnil zamítnutí provedení důkazu územním rozhodnutím o umístění stavby pro žadatele V. K. či důkazu o pronájmu parcely p. č. 3193/2 (doplnění dovolání doručené Okresnímu soudu ve Zlíně dne 30. 5. 2016). Dovolatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1601/2006, a ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2317/2004. Obsahem těchto rozsudků je právní názor, že soud může ve prospěch vlastníka stavby zřídit právo cesty přes cizí pozemek, i když je tato stavba obklopena pozemky vlastníka stavby, to však pouze za předpokladu, že přístup ke stavbě nelze zajistit jinak, přičemž přístup je zajištěn, nachází-li se na přilehlém pozemku účelová komunikace. Namítají, že se odvolací soud nedostatečně zabýval charakterem pozemku p. č. 3187/18, „protože pokud by ve světle této rozhodovací praxe soudu dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná u tohoto pozemku o veřejnou účelovou komunikaci, kterou se rozumí pozemní komunikace, která splňuje znaky uvedené v §7 odst. 1 z. č. 13/1997 Sb., a to i v případě, že o charakteru této komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí, pak by odvolacímu soudu nic nebránilo s odkazem na jeho rozhodnutí z 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2317/2004, aby k parcele p. č. 3193/2 byla zřízena služebnost nezbytné cesty ve smyslu §1029 OZ“. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí nalézacích soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní 2) a 3) považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a souladné s rozhodovací praxí dovolacího soudu, proto navrhují dovolání žalobců „zamítnout“.
Žalovaný 5) namítá, že se soud nevypořádal s existencí závazné územní dokumentace, a to situačního plánu Ch. o. – H. d., dále namítá, že pokud je pozemek p. č. 3187/18 veřejnou pozemní komunikací, pak odvolací soud nezohlednil, že žalovaní 2) a 3) brání žalobcům v průjezdu přes tento pozemek kovovým sloupkem, a tedy že neexistuje jiný než žalobci navrhovaný přístup k jejich chatě č. ev.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelé namítají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v otázce zřízení nezbytné cesty ve prospěch vlastníka stavby přes cizí pozemky. Odkazují však pouze na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1601/2006, a ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2317/2004, které obecně rozebírají, kdy je možné zřídit služebnost nezbytné cesty. Od těchto rozhodnutí se však odvolací soud neodchyluje a je s nimi zcela v souladu. Pokud dovolatelé namítají, že nalézací soudy měly zřídit služebnost nezbytné cesty přes část pozemku p. č. 3193/2, pak je nutné dodat, že soudy obou stupňů dostatečně zjistily skutkový stav a přesvědčivě vyložily, že „žalobci mají zajištěný přístup a příjezd na svůj pozemek parc. č. 3191 v katastrálním území H., přes který mají přístup ke svým pozemkům parc. č. 3192 a parc. č. st. 681 v katastrálním území H., jehož součástí je jejich chata č. e., přes lesní cestu na pozemku parc. č. 3190 v katastrálním území H. z účelové komunikace na pozemku parc. č. 3181/1 v katastrálním území H“.
V podstatné části dovolání tak dovolatelé podrobují kritice hodnocení důkazů a skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely. K tomu dovolací soud poznamenává, že od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
Nad rámec toho dovolací soud k hodnocení důkazů odvolacím soudem poznamenává následující:
Nejvyšší soud opakovaně vyslovil, že dovolací soud může hodnocení důkazů, provedené v nalézacím řízení v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, neznamená, že zvolené hodnocení je nesprávné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2376/2004, Soubor civilních r ozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, č. C 3685, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Dle dovolatelů odvolací soud pochybil i procesně, neboť nebyly provedeny jimi navržené důkazy, tedy geometrický plán, který by objasnil charakter pozemku p. č. 3187/18, dále územní rozhodnutí o umístění stavby pro žadatele V. K. či důkaz o pronájmu parcely p. č. 3193/2. Odvolací soud uvedl, že tyto důkazy považuje za nadbytečné. Dovolací soud opakovaně uvedl, že účastník řízení, na němž je povinnost tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud takovému návrhu nevyhoví, v odůvodnění rozhodnutí vyloží (srov. §157 odst. 2 o. s. ř.), z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl (srov. shodně například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, a usnesení téhož soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3090/2009, a rozsudku téhož soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2712/2008, všechny uveřejněné na www.nsoud.cz , dále též nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 87/1999 a ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 854/09). Této své povinnosti soud prvního stupně i soud odvolací v posuzované věci dostály, jejich rozhodnutí je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních r ozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 4666).
Stejně tak odvolací soud přesvědčivě a dostatečně uvedl, z jakého důvodu nebylo třeba se zabývat znaleckým posudkem Ing. Vojtěcha Slavíka o stanovení obecné (tržní) ceny náhrady za zřízení služebnosti nezbytné cesty.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá pouhá chyba v psaní, když namísto správného označení pozemků p. č. 3187/5, p. č. 3187/17 a p. č. 3187/18 v katastrálním území H. je v něm uvedeno (nesprávné) označení pozemků p. č. 3787/5, p. č. 3787/17 a p. č. 3787/18 v katastrálním území H. Rozhodnutí není nesrozumitelné a je i dostatečně odůvodněno; o nepřezkoumatelné rozhodnutí tudíž nejde.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Proto není dovolání proti tomuto rozsudku podle §237 o. s. ř. přípustné a bylo podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnuto.
Co se týče změny vlastnictví pozemků p. č. 3187/18 a p. č. 3193/2 dovolací soud dodává, že podle §243b o. s. ř. pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení §43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
Soud dovolací je vázán stavem řízení v době rozhodování odvolacího soudu, tedy v tomto případě ke dni 6. 6. 2013. Ustanovení §107a o. s. ř. se pro dovolací řízení neuplatní, proto dovolací soud nerozhoduje o takovém právním nástupnictví, které nastalo v průběhu dovolacího řízení.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost jim uloženou tímto rozhodnutím dobrovolně, mohou se žalovaní 2) a 3) domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. srpna 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu