ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4164.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 4164/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) Ing. E. K. a b) MUDr. J. K. , zastoupených JUDr. Petrem Macákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalované obci Česká Kubice , IČO: 00253294, se sídlem v České Kubici 2, zastoupené JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, Msgre. B Staška 62, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 168/2014, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2016, č. j. 14 Co 28/2015-81, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Domažlicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. prosince 2014, č. j. 6 C 168/2014-19, zastavil řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obecnímu úřadu v České Kubici jako silničnímu správnímu úřadu. Žalobcům vrátil zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že k rozhodování o úpravě nebo omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci je příslušný silniční správní úřad, kterým je žalovaná. Institut obecného užívání veřejné komunikace má veřejnoprávní charakter, proto zde není dána pravomoc soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Ochrana uživatele pozemní komunikace musí být poskytnuta v rámci veřejné správy a posléze ve správním soudnictví.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 14 Co 28/2015-81, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl tak poté, kdy Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 4. 2016, č. j. 22 Cdo 2146/2015-73, zrušil jeho dřívější rozhodnutí ze dne 23. března 2015, č. j. 14 Co 28/2015-29, jímž Krajský soud v Plzni změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů je účastníkům znám, spolu s dovoláním tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalobci v podaném dovolání především brojí proti závěru odvolacího soudu o tom, že se podanou žalobou domáhají omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci, přitom pravomoc rozhodnout o ochraně práva osobního užívání pozemní komunikace soudu nepřísluší, může tak učinit pouze příslušný správní orgán. V souvislosti s tím tvrdí, že sice souhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že institut obecného užívání veřejné komunikace má veřejnoprávní charakter a o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci rozhoduje příslušný silniční správní úřad, v projednávané věci však podle jejich názoru nejde o ochranu uživatele pozemní komunikace, ale o ochranu vlastníků účelové komunikace proti zásahům do jejich vlastnického práva podle §1042 občanského zákoníku č. 89/2012 sb., a projednání a rozhodnutí věci tak přísluší soudu.
V souzené věci byl odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozhodnutí ze dne 26. 4. 2016, č. j. 22 Cdo 2146/2015-73, v němž dovolací soud učinil jednoznačný závěr, že soudu sice náleží pravomoc k rozhodnutí o žalobě na ochranu vlastnického práva ve smyslu §1042 občanského zákoníku č. 89/2012 sb., o takový případ se však v dané věci nejedná, neboť požadují-li žalobci, aby byla žalované uložena povinnost navrátit závoru na pozemek PK č. 249/27 v k. ú. Starý Spálenec, navrátit dopravní značku „Zákaz vjezdu všech vozidel“ na pozemek parc. č. 249/36 v k. ú. Starý Spálenec, zdržet se vjezdu vozidel údržby na pozemek PK č. 249/27 v k. ú. Starý Spálenec a zdržet se shrnování sněhu vozidly údržby na účelové komunikaci vedoucí přes pozemek PK č. 249/27 v k. ú. Starý Spálenec, domáhají se ochrany práva osobního užívání pozemní komunikace a pravomoc k projednání takové žaloby soudu nepřísluším, učinit tak může pouze příslušný správní orgán, kterým je žalovaná.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud řešil vymezenou otázku procesního práva shodně, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se tedy - ve smyslu §237 o. s. ř. - neodchýlil. K tomu pak, aby takto vyřešenou právní otázku posoudil jinak (aby se od přijatého řešení odklonil), Nejvyšší soud neshledává důvod.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu