ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4372.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 4372/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) J. H. a b) J. H. , obou zastoupených JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 904/8, proti žalovaným 1) A. M. a 2) E. B. , oběma zastoupeným JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská 255/21, o odstranění plotu z pozemku žalobců, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 6/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 5. 2015, č. j. 69 Co 73/2015-511, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 630 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaných JUDr. Milana Janíčka.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Šumperku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2014, č. j. 9 C 6/2008-462, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, aby žalovaná A. M. byla povinna odstranit plot v rozsahu od bodu 9 do bodu 11 jeho zakreslení v situačním plánu, jež je nedílnou součástí znaleckého posudku znalce Ing. Františka Soboty ze dne 24. 4. 2010, z pozemku žalobců parc. č. 294/22 v katastrálním území Ú.–m., obec Ú., vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrálního pracoviště Šumperk. Výrokem pod bodem II. soud zamítl žalobu, aby byla žalovaná E. B. povinna odstranit plot v rozsahu od bodu 11 do bodu 7 jeho zakreslení v situačním plánu uvedeném výše z pozemku žalobců parc. č. 294/22 v katastrálním území Ú.–m., obec Ú. Ve výrocích pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 5. 5. 2015, č. j. 69 Co 73/2015-511, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil, změnil jej ve výroku III. co do výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 občanského soudního řádu).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12.2013, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále „o. s. ř.“.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny.
Dovolatelé nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Dovolání obsahuje polemiku s hodnocením provedených důkazů odvolacím soudem i soudem prvního stupně (odvolatelé zejména napadají správnost revizního znaleckého posudku znalce Ing. Hlaváčka) a se skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení. Namítají tak, že na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu soud dospěl k nesprávným právním závěrům. Od 1. 1. 2013 však nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). Dovolání, které je přípustné, lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Ve věci není splněno ani jedno z hledisek, ze kterého by mohla být dovozena přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, jsou žalovaní oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. února 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu