ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4603.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 4603/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L support s.r.o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 111/109, identifikační číslo osoby 27599591, zastoupené Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Branická 695/107, proti žalované S. B. , zastoupené Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29, o určení vlastnického práva k nemovité věci a o vydání nemovité věci, o náhradě nákladů řízení podle §147 občanského soudního řádu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 72/2015, o dovolání žalobkyně a jejího zástupce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2016, č. j. 24 Co 170/2016-112, takto:
Dovolání se odmítají.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Okresní soud v Trutnově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 3. 2016, č. j. 7 C 72/2015-104, uložil „Mgr. Petru Svobodovi povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 159 Kč k rukám Mgr. Michalce do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.“
Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně a jejího zástupce usnesením ze dne 6. 6. 2016, č. j. 24 Co 170/2016-112, odvolání žalobkyně odmítl (výrok I.), dále usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, „že se Petru Svobodovi, advokátu se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 1579, ukládá povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce na nákladech řízení 6 159 Kč za zmařené jednání ze dne 11. 3. 2016“ (výrok II.). Výrokem III. byla Mgr. Petru Svobodovi, advokátu se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 1579, uložena povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce, Mgr. Libora Michalce, advokáta, do 3 dnů od právní moci usnesení náklady odvolacího řízení 1 270 Kč.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že zástupce žalobkyně, Mgr. Petr Svoboda, advokát, zavinil vznik nákladů řízení procesní protistrany, které nemusely vzniknout, pokud by zástupce žalobkyně včas požádal o odročení jednání. O náhradě (separaci) nákladů řízení ve smyslu §147 odst. 1 o. s. ř. proto bylo rozhodnuto právem. Odvolací soud dále podle §218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako subjektivně nepřípustné odvolání žalobkyně. Dovodil, že povinnost k náhradě nákladů řízení podle §147 odst. 1 o. s. ř. stíhá toliko jejího zástupce, neboť vznik nákladů žalované je důsledkem jeho zaviněného jednání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání jak žalobkyně, tak i její zástupce. Navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se nevydává, popřípadě rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 16. 4. 2015; po zjištění, že dovolání byla podána proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, zabýval se dovolací soud přednostně tím, zda se jedná o rozhodnutí, u něhož to zákon připouští (§236 o. s. ř.).
Dovolání nejsou přípustná.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla zástupci žalobkyně uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 159 Kč. Dovolatel tvrdí, že podmínky k tzv. separaci nákladů řízení podle §147 odst. 1 o. s. ř. splněny nebyly, a tudíž mu povinnost k náhradě těchto nákladů neměla být vůbec uložena. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřesahujícím 50 000 Kč a dovolání žalobkyně a jejího zástupce nejsou ze zákona (objektivně) přípustná.
Závěr o nepřípustnosti dovolání z důvodu nenaplnění hodnotového censu podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. činí nadbytečným zabývat se tím, zda žalobkyně byla k podání dovolání subjektivně legitimována. Dovolací soud přesto odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž platí, že k podání dovolání je oprávněn (subjektivně legitimován) jen ten z účastníků řízení, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma na právech a tuto újmu lze napravit tím, že Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zruší, popřípadě změní (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1735/2012); to platí přiměřeně i pro odvolání. V dané věci odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně proto, že nebyla k jeho podání subjektivně legitimována (§218 písm. b/ o. s. ř.). S tímto závěrem dovolání, jehož obsah závazně vymezuje rozsah dovolacího přezkumu (srovnej §242 odst. 3 věta první o. s. ř.), dovolatelka sice v obecné rovině polemizuje, nicméně neuvádí nic, co by z hlediska důvodu pro odmítnutí odvolání mohlo založit přípustnost dovolání. Dovolací soud ostatně s právním názorem o nedostatku její legitimace a o tom, že k podání řádného opravného prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu byl legitimován jen zástupce žalobkyně, souhlasí a připojuje, že žalobkyně není subjektivně legitimována ani k podání dovolání. Povinnost k tzv. separaci nákladů řízení ve smyslu §147 odst. 1 o. s. ř. stíhá účastníky řízení nebo jejich zástupce tehdy, jestliže vznik nákladů způsobili zaviněným jednáním či náhodou, která se jim přihodila, a bez nichž by tyto náklady nevznikly. Jedná se však o povinnost pouze té osoby, v důsledku jejíhož jednání (či náhody, která se jí přihodila) náklady vznikly. Nejde tak o povinnost, která by byla přičitatelná zastoupenému účastníku řízení, pokud je důvod vzniku nákladů spojen s osobou jeho zástupce.
Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustnými, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, jež bylo publikováno pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu