ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.639.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 639/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně INSPIRING PROPERTY s.r.o. , IČO: 241 53 613, se sídlem v Praze, Vinohradská 1698/194, zastoupené JUDr. Zbyňkem Zachem, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 18, proti žalovanému Městysi Štěchovice , IČO: 002 41 725, se sídlem ve Štěchovicích, Hlavní 3, zastoupenému Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou se sídlem v Praze, Šultysova 755/34, o uložení povinnosti zajistit zrušení nebo změnu ochranného pásma vodního zdroje anebo alternativně zaplatit částku ve výši 10 108 438 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu pro Prahu-západ pod sp. zn. 6 C 123/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 21 Co 417/2015-38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 21 Co 417/2015-38, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně požadovala osvobození od soudních poplatků v řízení, ve kterém se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zajistit zrušení nebo změnu ochranného pásma vodního zdroje stanoveného opatřením obecné povahy vydaným Městským úřadem Černošice, nebo zaplatit žalobkyni částku 10 108 438 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody, kterou jí způsobil žalovaný tím, že navrhl vydání předmětného opatření obecné povahy. Jeho vydáním došlo k zásahu do vlastnického práva žalobkyně, jelikož je omezena v dispozici s pozemky ve svém vlastnictví.
Okresní soud Praha–západ usnesením ze dne 7. 9. 2015, č. j. 6 C 123/2015-31, zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně vlastní nemovitosti v k. ú. M., a to parcely o celkové výměře 24 336 m 2 , a s ohledem na výši soudního poplatku 2 000 Kč neshledal důvod k osvobození od soudních poplatků. Soud připustil, že osvobození od soudních poplatků lze přiznat i podnikateli či právnické osobě, nicméně rizika spojená s podnikáním a případný podnikatelský neúspěch, včetně toho, že podnikatel nemá aktuálně disponibilní peněžité prostředky, nelze přenášet na stát, a to ani formou osvobození od soudních poplatků. Soud uzavřel, že žalobkyně není osobou nemajetnou, má ve vlastnictví pozemky o velké rozloze a její současná situace nemá původ ani v tzv. vyšší moci ani v nepředvídaných okolnostech, které nemají svůj původ v podnikání.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2015, č. j. 21 Co 417/2015-38, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením skutkového stavu soudem prvního stupně a nadto uvedl, že žalobce je podnikatel a rizika spojená s podnikáním, případně podnikatelský neúspěch, nemůže přenášet na stát, a to ani formou osvobození od soudních poplatků. Okolnost, která by odůvodňovala osvobození či částečné osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. §138 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), by byla například živelná pohroma nebo odcizení účastníkova majetku. Žalobkyně však žádný takový důvod netvrdila, „natož aby jej osvědčila“. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 o. s. ř., jelikož se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, (toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ). Dovolatelka namítá, že osvobození nelze právnické osobě odepřít jen proto, že její neschopnost hradit soudní poplatek je důsledkem její podnikatelské činnosti, tedy že nese podnikatelské či hospodářské riziko. Osvobození od soudních poplatků nelze odepřít jen proto, že je žalobkyně vlastníkem nemovitostí a prostředky na úhradu soudního poplatku mohou být získány jejich zpeněžením (což považuje žalobkyně za neadekvátní a nevratný proces). V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014. Nadto dovolatelka namítá, že soud si měl chybějící informace o majetkových poměrech žalobkyně zjistit sám, popřípadě požádat o součinnost další státní a jiné orgány. Za dané situace zasahuje nepřiznání osvobození od soudních poplatků do jejího práva na soudní ochranu. Proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. a je přípustné podle §237 o. s. ř.; o návrhu na osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto v rozporu s judikaturou dovolacího soudu .
Dovolání je důvodné.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace; takový postup odpovídá i zásadě rovnosti účastníků vyplývající z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu.
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikovaném pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek („R 99/2013“), se uvádí: „Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti“.
Z uvedeného se podává, že soud, rozhodující o osvobození od soudních poplatků, má vzít do úvahy nejen skutečné příjmy žadatele, ale i ty, kterých by mohl dosáhnout.
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, „že skutečnost, že účastník, u něhož se zkoumají předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je vlastníkem nemovitostí, není sama o sobě ještě dostatečným podkladem pro závěr o schopnosti uhradit soudní poplatek, není-li zároveň zřejmé, že prostředky k úhradě poplatku mohou být „prostřednictvím“ těchto nemovitostí získány. Tak tomu je zpravidla jen u osob, které nemovitosti vlastní za účelem obchodování s nimi, či za účelem jejich pronájmu. Zdůraznil, že plní-li nemovitost účel nezbytného rodinného bydlení či rekreace, nelze po účastníku řízení spravedlivě žádat, aby zpeněžil či zastavil nemovitost kvůli zaplacení poplatku. Zpeněžení i zadlužení konkrétní nemovitosti je navíc úkonem časově náročným, ve vztahu k výši soudního poplatku neadekvátním a zpeněžení pak i nevratným“ (srov. dále např. usnesení ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/2014).
Ke stejným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil například i v usnesení ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, nebo ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak není v souladu s výše zmíněnou judikaturou a zejména s R 99/2013, neboť uzavřel, že žalobkyně je povinna nést rizika spojená s podnikáním. Nikterak se však nezabýval její možností si finanční prostředky na úhradu soudního poplatku opatřit. Odvolací soud se tak situací nezabýval dostatečně komplexně. Rozhodnutí postavil pouze na závěru, že žalobkyně je podnikatelkou a rizika spojená s podnikáním, popřípadě podnikatelský neúspěch, nemůže přenášet na stát, a to ani formou osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud tak nepřihlédl ke všem relevantním okolnostem pro posouzení celkových majetkových poměrů žadatele, resp. další hlediska pominul. Nezabýval se vůbec tím, zda žalobkyně vyvíjí podnikatelskou či jinou činnost, ze které by mohla finanční prostředky získat. Neposuzoval ani, zda zjištěný stav a struktura majetku umožní žalobkyni nějaké finanční prostředky vydat, či zda v současné době má z nemovitostí nějaký příjem, který by umožňoval nemovitosti v kontextu majetkových poměrů žalobkyně zohlednit. Odvolací soud tak neučinil zcela přesvědčivý závěr o tom, že žalobkyně disponuje částkou dostačující na zaplacení soudního poplatku a tyto finanční prostředky může vydat.
Dosavadní závěry odvolacího soudu nejsou v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a posouzení splnění či nesplnění zákonných podmínek §138 odst. 1 o. s. ř. není možné bez doplnění výše popsaných úvah. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že nejsou splněny předpoklady pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu podle §243d písm. b) o. s. ř., usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (srovnej §243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud odvolací v novém rozhodnutí o věci, jímž bude řízení skončeno (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu