ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.752.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 752/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce A. Ž. , zastoupeného JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze, U Demartinky 1, proti žalovanému J. Š. , o vydání věci, náhradu škody a 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 170/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2012, č. j. 29 Co 247/2012-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 18. ledna 2012, č. j. 21 C 170/2007-146, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání sbírky básní žalobce (blíže specifikované v rozsudku soudu prvního stupně) žalovaným (výrok I.), zastavil řízení ohledně uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci škodu ve výši 1 000 000 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. října 2012, č. j. 29 Co 247/2012-175, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k pravomocnému rozhodnutí o nároku žalobce na vydání věci došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. října 2012 a řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.
Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Dovolatel namítá, že otázka pasivní legitimace žalovaného, u kterého je sporné, zda v daný okamžik jednal jako soukromá osoba, nebo jako orgán jiného subjektu (ať již veřejnoprávního nebo soukromoprávního), nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Dle dovolatele žalovaný nepřevzal předmětnou knihu od žalobcovy bývalé manželky S. S. Ž. jako příslušník Policie ČR, nýbrž jako soukromá osoba a má ji ve svém držení.
Nalézací soudy při svém rozhodování vyšly zejména ze skutečnosti, že o vydání předmětné knihy byl sepsán úřední záznam ze dne 21. února 2015, č. j. ČVS: UVP-236/OOK1-219-2000, z něhož vyplynulo, že S. S. Ž. knihu předala žalovanému jako zástupci Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, SKPV, OOK, 1. oddělení. Kniha byla přidána k materiálům Policie ČR k dalšímu šetření, takže se nejednalo o vydání věci na základě výzvy policejního orgánu, ani o odnětí věci a policii tak nevznikla povinnost sepisovat protokol o vydání či odebrání věci ve smyslu ustanovení §79 odst. 5 trestního řádu.
Podle ustálené judikatury se vlastnickou žalobou podle §126 odst. 1 obč. zák., může vlastník domáhat ochrany proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. 22 Cdo 536/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2003, sp. zn. 22 Cdo 1836/2002, tyto a veškerá dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ). Pasivně legitimován je ten, kdo vlastníkovu věc neoprávněně zadržuje. Podle komentářové literatury: „Prokáže-li žalobce, že žalovaný nabyl držbu (je-li žalován detentor, detenci) jeho věci, bude žaloba úspěšná, pokud žalovaný neprokáže, že držbu (nebo detenci) pozbyl“ ( Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.).
V daném případě však žalobce neprokázal, že by žalovaný předmětnou věc držel, pouze tuto skutečnost tvrdil a odůvodňoval jí absencí protokolu o odnětí věci. Žalobce neprokázal svá skutková tvrzení, že by žalovaný knihu převzal od bývalé manželky žalobce S. S. Ž. jako soukromá osoba, a že by ji nadále držel. Z úředního záznamu ze dne 21. února 2005 sepsaného žalovaným je nesporné, že žalovaný knihu převzal jako příslušník Policie ČR, a že ji následně přidal k materiálům policie určeným k dalšímu šetření. Nalézacími soudy bylo prokazatelně zjištěno, že předmětná kniha je uložena v trezoru Obvodního soudu pro Prahu 6, Praha 2, Legerova 6 (č. l. 145a) a žalovaný není jejím držitelem.
Proto závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit. Nejde tedy ani o otázku, která by doposud nebyla dovolacím soudem řešena.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu