ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1416.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1416/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce K. P. , zastoupeného Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 973/41, proti žalované CREVISTON a.s. , se sídlem Praha 9, Kolbenova 923/34A, PSČ 19000, identifikační číslo osoby 27071731, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem Praha 1, Perlová 5, o zaplacení 35 000 000 Kč s příslušenstvím a 13 025 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 56/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015, č. j. 96 Co 414/2014-336, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 77 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce Mgr. Vratislava Urbáška, advokáta se sídlem Praha 1, Národní 973/41.sídlem Praha 1, Národní 973/41.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal dovolání žalované podané proti výroku III. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015, č. j. 96 Co 414/2014-336, jimiž byl potvrzen vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 10. 2013, č. j. 98 C 56/2012-186, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 2. 2014, č. j. 98 C 56/2012-260. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud se odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 24. 2. 2011. sp. zn. 30 Cdo 3616/2011, zabývající se vadou odvolacího řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a současně namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže se nevypořádal s vadami řízení soudu prvního stupně, spočívající v neúplném dokazování, nesprávném procesním postupu soudu a nedostatečném odůvodnění rozhodnutí. Namítala rovněž nesprávné hodnocení důkazů a navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném rozsahu zrušen společně s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrácena soudu prvního stupně k dalším řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, řešící konkrétní vadu daného řízení, která měla mít za následek nesprávné právní posouzení, a to podle předchozí, již neplatné právní úpravy, kdy poukazované rozhodnutí řešilo konkrétní vadu řízení na základě dovolacího důvodu, který již za nyní platné právní úpravy nelze uplatnit, neboť dovolacím důvodem je podle §241a odst. 1 o. s. ř. pouze důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Námitky dovolatelky týkající se konkrétních vad řízení, které podle dovolatelky mohly mít za následek nesprávné právní posouzení, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil. Z důvodu, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolání podat nelze (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 a ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 275/2014 (veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Proto také ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Rovněž námitky k hodnocení důkazů odvolacím soudem, namítané dovolatelkou, nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle §243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu