Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.09.2016, sp. zn. 23 Cdo 1496/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1496.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1496.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1496/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. arch. Z. Š. , podnikatele se sídlem Tábor, Klokotská 104/11, PSČ 390 01, identifikační číslo osoby 10319107, zastoupeného JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem Tábor, Údolní 2997, proti žalované Friall s.r.o. , se sídlem Tábor, Soběslavská 2098, PSČ 39002, identifikační číslo osoby 47217723, zastoupené doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 24, o zaplacení částky 213 439 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 2247/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, č. j. 4 Cmo 293/2014-115, takto: I. Řízení o dovolání žalované se zastavuje . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 4 Cmo 293/2014-115, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) ze dne 4. 8. 2014, č. j. 13 Cm 2247/2012-87, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 213 439 Kč a náhradu nákladů řízení; výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že námitka překážky věci rozhodnuté vznesená žalovanou není důvodná, neboť předmětem řízení vedeného před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 280/2008 nebylo zaplacení smluvní pokuty, jako je to v tomto řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním s tím, že považuje dovolání za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky procesního práva - překážky věci pravomocně rozhodnuté, kdy v smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. mělo být řízení v dané věci podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno, což však soud prvního stupně neučinil a odvolací soud toto pochybení nenapravil, čímž se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3439/2010, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud má být v novém řízení projednána stejná věc, tzn. věc týchž účastníků a týkající se stejného předmětu řízení ze stejných skutkových tvrzení, jedná se o překážku věci rozsouzené. Dovolatelka rovněž namítala, že závěr odvolacího soudu je i v rozporu se závěrem přijatým Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1782/2006, podle něhož je soud vázán žalobou a může rozhodnout jen o tom, co žalobce požadoval, přičemž nápravu omylu v právním názoru, k němuž došlo při podání žaloby může žalobce zjednat jen tím, že svůj požadavek vyjádřený v tzv. žalobním petitu změní za podmínek uvedených v §95 o. s. ř. Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení odvolacím soudem, který se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce podáním ze dne 5. 2. 2009 upřesnil žalobu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o zastavení řízení. Po podání dovolání přípisem ze dne 23. 8. 2016 doručeným Nejvyššímu soudu týž den žalovaná vzala své dovolání zpět. Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Z důvodu zpětvzetí dovolání žalovanou Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení §243c odst. 3 věty druhé o. s. ř. zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. září 2016 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/06/2016
Spisová značka:23 Cdo 1496/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1496.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243c odst. 3 bod 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-11-10