ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1530.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1530/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CRYSTAL M.M.O., s.r.o. , se sídlem Praha 4, Doudlebská 1046/8, PSČ 14000, identifikační číslo osoby 48288713, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, Sokolská 295, proti žalované BAKU CRYSTAL s.r.o. , se sídlem Liberec XXIII-Doubí, Mařanova 336, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 28733495, o zaplacení 113 994 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 26 C 15/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 1. 2016, č. j. 36 Co 291/2015-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 1. 2016, č. j. 36 Co 291/2015-66, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., zakládá-li přípustnost dovolání pouze na kritice skutkových závěrů a hodnocení důkazů odvolacím soudem, a namítá-li nesprávné právní posouzení věci, které dovoluje z vlastních skutkových závěrů o dodávce fakturovaného zboží žalované, resp. o unesení důkazního břemene v tomto směru. Uvedla-li žalobkyně v dovolání, že podle jejího názoru důkazní břemeno unesla, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 36 Cdo 3631/2011, a že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl-li k jinému závěru, je nutno konstatovat, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlil. Dovolatelka však žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit, nevymezila. Uvedla pouze důvod dovolání, který spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, vycházejíc z vlastních skutkových závěrů. Navíc Nejvyšší soud již ve svých předešlých rozhodnutích uvedl (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Namítá-li dovolatelka mimo nesprávného skutkového závěru soudu, který však nepodléhá dovolacímu přezkumu, i vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je namístě připomenout, že podle §237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva. Případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ).
Je namístě uzavřít, že pokud má být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. opět rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
podepsáno JUDr. Zdeňkem Desem
za nepřítomnou předsedkyni senátu