ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1549.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1549/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Montáže cz, s.r.o. , se sídlem Zarámí 4077, 760 01 Zlín, identifikační číslo osoby 28247990, zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem Rumburk, U Jiskry 114/1, proti žalované Kamýk Daunen s.r.o. , se sídlem Kamýk nad Vltavou čp. l79, okres Příbram, PSČ 26263, identifikační číslo osoby 25691104, zastoupené Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem Praha 1, U Prašné brány 1, o zaplacení částky 5 700 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 132/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2014, č. j. 4 Cmo 196/2014-213, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 26. 8. 2014, č. j. 4 Cmo 196/2014-213, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, č. j. 45 Cm 132/2012-203, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání, neboť žalobkyně neuhradila soudní poplatek za odvolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, č. j. 45 Cm 120/2012-112, a to ani při podání odvolání a ani na opětovnou výzvu soudu prvního stupně (doručené 14. 4. 2014 do datové schránky právnímu zástupci žalobkyně) k jeho zaplacení poté, kdy žalobkyni nebylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, č. j. 45 Cm 132/2012-175 (č. l. 175 spisu), které nabylo právní moci 7. 8. 2013, osvobození od zaplacení soudního poplatku za odvolání přiznáno.
Odvolací soud konstatoval, že není důvodná námitka žalobkyně týkající se chybné aplikace §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, neboť se týká již pravomocného usnesení ze dne 10. 7. 2013 o nepřiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání (č. l. 175 spisu), kdy žalobkyně mohla své právo dostatečně bránit včas podaným odvoláním proti tomuto usnesení, což však neučinila, a její odvolání bylo podáno opožděně. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že bylo namístě podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odvolací řízení zastavit pro nezaplacení soudního poplatku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž vymezila přípustnost dovolání ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že napadené rozhodnutí spočívá na právní otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda v občanském soudním řízení platí i pro počítání desetidenní lhůty stanovené v §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval §57 odst. 2 o. s. ř., které je třeba použít, jestliže je rozhodnutí soudu doručeno do datové schránky a konec desetidenní lhůty stanovené v §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, připadá na sobotu, neděli nebo svátek.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť na řešení dovolatelkou vymezené otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud vyšel ze závěru, že námitka žalobkyně týkající se chybné aplikace §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013 na č. l. 175 spisu, proti němuž se žalobkyně mohla bránit včas podaným odvoláním, to však neučinila, neboť odvolání podala opožděně. Jestliže odvolací soud vyšel při přezkoumání závěru soudu prvního stupně ohledně zastavení řízení z již pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od zaplacení soudního poplatku za odvolání, přičemž námitku odvolatelky směřující do již pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně neřešil, nemůže být tato námitka v podobě dovolatelkou položené otázky týkající se doručování do datové schránky předmětem dovolacího přezkumu.
Není-li tedy dovolání žalobkyně podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud nemohl učinit jiný závěr, než dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. dubna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu