ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1634.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1634/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. A. Ch. , zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, proti žalovaným 1) H. R. , 2) JUDr. H. V. , 3) MUDr. I. P. , zastoupených Mgr. Klárou Mišákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Masarykova tř. 795/41, o zaplacení 860 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 19 Cm 150/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2015, č. j. 8 Cmo 253/2015-497, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 28 476 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právní zástupkyně Mgr. Kláry Mišákové, advokátky se sídlem v Olomouci, Masarykova tř. 795/41.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2015, č. j. 8 Cmo 253/2015-497, není podle §237 o. s. ř. přípustné, jestliže dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998 sp. zn. 25 Cdo 1650/1998, ze dne 20. 12. 2010 sp. zn. 23 Cdo 4119/2007, ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1841/2013 a ze dne 16. 11. 2005 sp. zn. 32 Odo 901/2004, řešící výklad právních úkonů (jednání), a od rozhodnutí ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. 32 Odo 317/2005, řešící zmocnění k jednání za podnikatele podle obchodního zákoníku (všech dostupných na www.nsoud.cz ). Na řešení těchto otázek není totiž rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud řešil, zda předložená listina nazvaná „Odsouhlasení závazků“ má náležitosti uznání závazku podle §323 obchodního zákoníku (dále jen “obch. zák.“), a zda je důvodná vznesená námitka promlčení. Právní otázky řešil odvolací soud s ohledem na skutková zjištění, z nichž vyplynulo, že svědkyně M. Ch., jakožto ekonomka provozu předchůdce žalovaných, tuto listinu označenou „Odsouhlasení závazků“ podepsala a opatřila razítkem právního předchůdce žalovaných, potvrdila čísla faktur a finanční výši jednotlivých faktur, avšak ve své výpovědi výslovně uvedla, že se jednalo o provedení běžné inventarizace závazků. Vzhledem k tomu, že v listině absentoval projev vůle předchůdce žalovaných sepsané závazky uznat, odvolací soud uzavřel, že „Odsouhlasení závazků“ není platným právním jednáním, které by bylo možno právnímu předchůdci žalovaných v podobě uznání závazku přičítat.
Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu, od jejichž závěrů se měl odvolací soud při řešení věci odchýlit, není tedy přiléhavý, jestliže odvolací soud právní otázky řešené v těchto rozhodnutích neřešil. Nebylo proto možno přijmout závěr, že by dovolání žalobce bylo přípustné podle §237 o. s. ř.
K dovolání žalobce podali žalovaní prostřednictvím svého advokáta vyjádření, v němž navrhli odmítnutí dovolání, neboť se domnívají, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné. Odvolací soud se podle jejich názoru neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení platnosti právního úkonu uznání závazku a při posouzení vznesené námitky promlčení.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobce označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jednalo se o otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil. Dovolatel však žádnou takovou otázku neoznačil a dovolatelem poukazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu řešila právní otázky, které odvolací soud v dané věci neposuzoval.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobce jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu