ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1854.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1854/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce D. H., se sídlem v Kuřimi, Havlíčkova 441/2, PSČ 664 34, IČO 47437235, zastoupeného Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 940/23, PSČ 602 00, proti žalovanému V. J., se sídlem ve Vřesině, Nová 257/11, PSČ 747 20, IČO 48833941, zastoupenému Mgr. Ladislavem Myšákem, advokátem, se sídlem v Bílovci, Ostravská 314, PSČ 743 01, o zaplacení částky 262 971,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 33/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2015, č. j. 7 Cmo 201/2014-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 713 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ladislava Myšáka, advokáta, se sídlem v Bílovci, Ostravská 314, PSČ 743 01.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v pořadí druhým rozsudkem ze dne 30. ledna 2014, č. j. 21 Cm 33/2010-130, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 262 971,20 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši vymezené ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, v níž se žalobce jako zhotovitel zavázal provést pro žalovaného jako objednatele dílo spočívající v montáži na střešním plášti na zakázce obytný a smíšený soubor Sluneční vršek – III. etapa, jednalo se o hydroizolaci, tepelné izolace, parozábranu, klempířské prvky. Soud prvního stupně dále zjistil, že dílo bylo žalobcem provedeno, žalovanému předáno a částečně zaplaceno, mimo žalované částky. Na základě zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb ze dne 23. února 2009 se původně pozastavená částka podle přílohy č. 2 ke smlouvě o dílo (všeobecné obchodní podmínky) stala splatnou odevzdáním a převzetím stavby. Žalovaný je proto povinen doplatit zbylou část ceny díla včetně úroků z prodlení.
Soud prvního stupně akceptoval závazný právní názor Vrchního soudu v Olomouci vyslovený v jeho zrušovacím usnesení ze dne 4. června 2013, č. j. 7 Cmo 43/2013-90, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o dílo, neboť akceptovaná objednávka žalovaného označená jako SUB 0703A2008 ze dne 7. března 2008 obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o dílo požadované v ustanovení §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), včetně dohody o ceně sjednané v příloze číslo 1.
Odvolací soud ve zmíněném zrušovacím usnesení dále zavázal soud prvního stupně vyřešením otázky, zda mezi smluvními stranami byla platně sjednána rozhodčí doložka podle §3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), a zda je tedy dána pravomoc soudu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně sjednána rozhodčí doložka, neboť objednávka byla druhou stranou přijata pouze podpisem zplnomocněného zástupce žalobce, z čehož její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy, která v objednávce není konkrétně citovaná, neboť je obsažena pouze v příloze č. 2 – Všeobecných obchodních podmínkách, není patrný. Příloha č. 2 pak smluvními stranami podepsána nebyla. Soud prvního stupně proto uzavřel, že ve sporu je dána pravomoc soudu.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. října 2015, č. j. 7 Cmo 201/2014-181, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud zopakoval své právní závěry ze svého zrušovacího usnesení o platném uzavření smlouvy o dílo, jejíž část byla určena odkazem na obchodní podmínky; jejich součástí byla i rozhodčí doložka, podle níž soudem příslušným pro konečné řešení sporů z této smlouvy vniklých je Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze.
Obchodní podmínky, na které ve smyslu §273 odst. 1 obch. zák. smlouva účastníků odkazuje a jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu. V pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává, prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, anebo že byly druhé straně známy.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami byla platně sjednána rozhodčí smlouva. Dále postupoval podle §106 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě vůbec neexistuje, nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že se rozhodčí soud odmítl věcí zabývat.
V dané věci žalovaný již v odporu proti platebnímu rozkazu namítal, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci. Při platně sjednané rozhodčí smlouvě, v níž se účastníci dohodli na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a v průběhu řízení neprohlásili, že na smlouvě netrvají, nemůže soud věc dále projednávat. Odvolací soud proto řízení pro nedostatek podmínek řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Jedná se o otázku, jaké podmínky musí být splněny v případě uzavírání rozhodčích smluv/doložek zmocněncem jedné ze smluvních stran, tj. především, zda je třeba speciální plná moc k zastupování, či je dostatečná běžná plná moc.
Žalobce poukázal na obsah plné moci zmocněnce žalobce, která ho opravňovala pouze k uzavírání obchodních smluv v neomezeném rozsahu, k převzetí úhrady a k vyřizování administrativních záležitostí. Speciální zmocnění k uzavírání rozhodčích smluv nebylo nikdy žalobcem zmocněnci uděleno. Obligatorní písemnou formu zmocnění k uzavření rozhodčí smlouvy nelze nahradit tvrzením svědka, že žalobce byl srozuměn se zněním všeobecných obchodních podmínek a s existencí rozhodčí doložky v nich.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání zaujal stanovisko, že dovolání není přípustné a je navíc zcela zjevně bezdůvodné. Poukázal na to, že v mezidobí o předmětné věci jednal a rozhodl také Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, v němž žalobce zcela akceptoval kompetence rozhodčího soudu, a na dotaz předsedy rozhodčího soudu námitku pravomoci jednat ve věci samé nevznesl. Tak akceptoval i rozhodčí doložku samotnou. Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání je dovozována z ustanovení §237 o. s. ř., když dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího sodu nebyla dosud vyřešena. Jedná se o otázku, jaké podmínky musí být splněny v případě uzavírání rozhodčích smluv zmocněncem jedné ze smluvních stran, tj. především, zda je třeba speciální plná moc k zastupování či je dostatečná běžná plná moc.
Na uvedené otázce však napadené rozhodnutí odvolacího soudu není postaveno. V rámci zkoumání platnosti rozhodčí doložky se otázkou náležitostí plné moci k uzavření rozhodčí smlouvy odvolací soud nezabýval. Odvolací soud zkoumal platnost smlouvy o dílo a v návaznosti na to platnost rozhodčí doložky obsažené v obchodních podmínkách.
Pokud žalobce v dovolání poukazoval na obsah plné moci zmocněnce žalobce, která mu byla udělena dne 1. ledna 2008, a opravňovala ho pouze k uzavírání obchodních smluv v neomezeném rozsahu, k převzetí úhrady a k vyřizování administrativních záležitostí, pak se jedná o tvrzení dovolatele, jemuž neodpovídají skutková zjištění odvolacího soudu. Dovolatel tak vytváří vlastní skutková zjištění, která odvolací soud neučinil.
Nejvyšší soud v této souvislosti poznamenává, že již ve svém rozhodnutí ze dne 25. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, přijal závěr, podle něhož uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu