ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1992.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1992/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně LINDAB s.r.o. , se sídlem Praha 6 - Ruzyně, Na Hůrce 1081/6, PSČ 16100, identifikační číslo osoby 49613332, zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 2022/12, proti žalované MONTIFER s. r. o. , se sídlem Přelouč, Hradecká 1383, PSČ 535 01, identifikační číslo osoby 64255824, zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Pouchovská 1255/109b, o zaplacení 625 692 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 58 Cm 143/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2016, č. j. 12 Cmo 189/2015-393, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. 1. 2016, č. j. 12 Cmo 189/2015-393, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soudu prvního stupně) ze dne 10. 2. 2015, č. j. 58 Cm 143/2011-360, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 625 692 Kč s úrokem z prodlení v částce 32 156,12 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 534 908 Kč od 10. 12. 2011 do zaplacení a z částky 90 784 Kč od 10. 12. 2011 do zaplacení (výrok I) a nahradit náklady řízení žalobkyni a státu (výrok II, III); výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná nezpochybňovala dodání zboží žalobkyní a ani výši sjednané kupní ceny dodaného zboží, vyúčtované doručenými fakturami - č. 1160000959 splatné 17. 3. 2011 ve výši 534 908 Kč a č. 1160012562 splatné 5. 9. 2011 ve výši 90 784 Kč, které žalovaná ve lhůtě splatnosti nezaplatila. Ve shodě se soudem prvního stupně neuznal odvolací soud za oprávněnou obranu žalované, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla jejím jednostranným zápočtem, jímž uplatnila své tvrzené pohledávky z náhrady škody, které ji měly vzniknout z vadného plnění ze strany žalobkyně. Oba soudy dospěly k závěru, že existenci tvrzených pohledávek žalovaná neprokázala, vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že žalobkyně do konce ledna 2011 odstranila vadu dodávky reklamované dne 13. 1. 2011, z čehož je zřejmé, že vadná dodávka neměla vliv na posunutí termínu dokončení díla, ke kterému došlo již 20. 12. 2010 na termín 20. 2. 2011, a nemohla tak zapříčinit škodu v podobě zaplacené smluvní pokuty žalovanou investorovi za prodlení s dodáním díla a náklady, které měly žalované vzniknout vynaložením finančních prostředků na úpravu prosvětlovacích panelů v souvislosti s vadnou dodávkou žalobkyně, a nemohla zapříčinit ani ušlý zisk z nerealizované další zakázky pro uvedeného investora. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni požadovanou částku představující uplatněný nárok na zaplacení kupní ceny dodaného zboží podle §409 obchodního zákoníku, a to společně s úroky z prodlení podle §369 obchodního zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž vymezila přípustnost dovolání ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že napadené rozhodnutí spočívá na právní otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky: „Zda žalobkyni přísluší právo požadovat plnou cenu za dodávku jiného zboží, než na které byla uzavřena kupní smlouva, či zda je oprávněný nárok na přiměřené snížení kupní ceny, které by vyjadřovalo spoluodpovědnost žalobkyně za vadnou dodávku.“ Podle žalované žádný soud právně nezhodnotil situaci, že žalobkyně nedodala objednané střešní panely, které měly mít v rámci kompatibility s jinými prvky na stavbě šikmé boční zámky, ale dodala panely s kolmými bočními zámky. Podle dovolatelky měl tuto skutečnost soud vyhodnotit i ve vztahu k přiměřenému snížení kupní ceny, které by vyjadřovalo spoluodpovědnost žalobkyně za vadnou dodávku.
Žalovaná proto navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť na řešení dovolatelkou vymezené otázky „zda žalobkyni přísluší právo požadovat plnou cenu za dodávku jiného zboží, než na které byla uzavřena kupní smlouva, či zda je oprávněný nárok na přiměřené snížení kupní ceny, které by vyjadřovalo spoluodpovědnost žalobkyně za vadnou dodávku“ není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, neboť soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně dodala žalovanému na základě kupní smlouvy vadné zboží a žalobkyně po včasné reklamaci žalované vady odstranila. Odvolací soud vzhledem k tomu, že právo žalované z odpovědnosti za vady bylo uspokojeného odstraněním vady, neposuzoval nárok žalované, jako objednatelky, na slevu z kupní ceny. Žalovaná na základě svých odlišných skutkových zjištění namítá nesprávné právní posouzení soudu.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaná označil otázku hmotného nebo procesního práva v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil. Dovolatelka však dovolacímu soudu předkládá k vyřešení právní otázku, na níž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu