ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2260.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 2260/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CF FLOP s.r.o. se sídlem v Brně, Nejedlého 383/11, IČO 64608565, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8, proti žalované TART KLUB, v.o.s. , se sídlem v Brně, Vinohradská 366/91, IČO 47910691, zastoupené Ing. Mgr. Milanem Chládkem, advokátem se sídlem v Brně, Minoritská 473/10, o zaplacení částky 502 737 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 202/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2015, č. j. 7 Cmo 254/2015-750, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 875 Kč k rukám právního zástupce žalované Ing. Mgr. Milana Chládka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. ledna 2015, č. j. 21 Cm 202/97-710, zamítl žalobu na zaplacení v záhlaví označené částky a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. listopadu 2015, č. j. 7 Cmo 254/2015-750, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se dle jejího názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, a to při posuzování otázky platnosti smlouvy o dílo a otázky rozporu smluvní pokuty se zásadami poctivého obchodního styku.
Dovolatelka dále namítala procesní vady spočívající v tom, že soudy porušily princip rovnosti stran v řízení, dále že se nevypořádaly se všemi námitkami žalobkyně a neprovedly všechny důkazy navrhované žalobkyní. Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není dle jejího názoru přípustné, neboť dovolatelka dle jejího názoru polemizuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které nepodléhají přezkumu v dovolacím řízení. Zbývající tvrzení dovolatelky ohledně procesních pochybení soudu jsou dle názoru žalované v rozporu se spisem. Na základě toho žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a uložil jí povinnost hradit náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
U první otázky týkající se posouzení platnosti smlouvy o dílo dovolatelka namítala, že soudy nesprávně posoudily předmětnou smlouvu o dílo jakožto neplatnou, čímž se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka však neuvedla, od jakých rozhodnutí dovolací soudu se odvolací soud dle jejího mínění odchýlil, pouze rozporovala skutkové závěry soudů obou stupňů tvrzením, že smlouva byla podvodně antedatována, a uvedla, že existuje judikatura Nejvyššího soudu o zneužití datace, aniž by vysvětlila, o jaké judikaturní závěry se jedná a jaký je jejich vztah k předestřené otázce.
Co se týče skutkových námitek dovolatelky, připomíná dovolací soud, že mu nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, což vyplývá nejen z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, ale také přímo z §241a odst. 1 o. s. ř., dle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci.
Jestliže dovolatelka u předestřené právní otázky uvedla, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by vymezila, od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, je dovolání nepřípustné z důvodu chybějící náležitosti dovolání vyžadované v §241a odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud se k otázce vymezení přípustnosti dovolání vyjádřil ve své rozhodovací praxi již několikrát. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Co se týče druhé dovolatelkou předestřené právní otázky týkající se posouzení rozporu smluvní pokuty, ani tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, například dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, jestliže je dovolání nepřípustné ohledně jedné z dovolatelem nastolených právních otázek a věcný přezkum ostatních právních otázek nemůže ovlivnit výsledek sporu, je dovolání nepřípustné jako celek.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání u otázky platnosti smlouvy o dílo, pak by ani posouzení otázky týkající se smluvní pokuty nemohlo ovlivnit výsledek sporu, neboť je-li předmětná smlouva o dílo neplatná, pak je nepodstatné zabývat se ujednáním o smluvní pokutě v ní obsaženém.
K dovolatelčině námitce procesních vad dovolací soud uvádí, že námitka vad řízení sama o sobě nezakládá přípustnost dovolání (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014). K vadám řízení dovolací soud přihlédne v souladu s §242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. V řešeném případě však z výše uvedeného vyplývá, že dovolání je z důvodu nevymezení přípustnosti vadné, tudíž není přípustné, a dovolacímu soudu tedy nepřísluší zabývat se tvrzenými vadami řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání postrádá potřebné náležitosti, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
podepsáno JUDr. Zdeňkem Desem
za nepřítomnou předsedkyni senátu