ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2297.2016.1
23 Cdo 2297/201
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně FIDENTIA s. r. o. , se sídlem v Praze 4, U strže 401/4, identifikační číslo osoby 24255921, zastoupené Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29, proti žalované MIPA Consulting s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Vinohradská 1888/139, identifikační číslo osoby 43874771, zastoupené Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Branická 659/107, o vstupu JG Invest s. r. o. , se sídlem v Troubsku, Jihlavská 396/46a, identifikační číslo osoby 26960958, zastoupené Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Branická 659/107, do řízení o určení vlastnického práva k pohledávkám jako vedlejší účastnice na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 94/2015, o dovolání žalované a vedlejší účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2015, č. j. 13 Co 331/2015-175, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 22. července 2015, č. j. 11 C 94/2015-151, rozhodl, že vstup JG Invest s. r. o., se sídlem v Troubsku, Jihlavská 396/46a, identifikační číslo osoby 26960958, se připouští (bod I. výroku) a že vstup L support s. r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 111/109, identifikační číslo osoby 27599591, se nepřipouští (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I., jímž byl připuštěn vstup JG Invest s. r. o., se sídlem v Troubsku, Jihlavská 396/46a, identifikační číslo osoby 26960958, do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované, změnil tak, že se tento vstup do řízení nepřipouští (první výrok).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaná, jakož i vedlejší účastnice na straně žalované (obě zastoupeny advokátem) dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
K dovolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované se dle obsahu spisu žalobkyně nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Předně dovolatelky tvrdí, že odvolací soud nesprávně posoudil podmínky pro vstup vedlejšího účastníka jako splněné a nesprávně vyložil ustanovení o vedlejším účastenství. Mají přitom za to, že „tyto otázky zásadního významu byly řešeny v rozporu s ustálenou praxí“. Těmito námitkami však přípustnost dovolání nezakládají. Dovolatelky totiž na podporu své argumentace ve svém dovolání nepoukázaly na žádnou konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl (dle jejich mínění) odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlit. Uvedený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání přitom již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelkám uplynula.
Předestírají-li dále dovolatelky k řešení otázku zaplacení soudního poplatku, zcela pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Tak tomu však v případě této dovolatelkami formulované otázky není, neboť (jak ostatně i samy dovolatelky v dovolání upozorňují) odvolací soud ji neřešil, a tudíž na jejím řešení napadené rozhodnutí nezaložil.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu