ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2379.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2379/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně E L K O L, s.r.o., se sídlem v Moravských Knínicích 34, PSČ 664 34, IČO 25324799, zastoupené Mgr. Jindřichem Sobotkou, advokátem, se sídlem v Brně, Trnitá 491/3, PSČ 602 00, proti žalované WELLCO Brno s.r.o., se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, IČO 25337009, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 8, PSČ 604 39, o zaplacení částky 282 127,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 133/2009, o dovoláních žalobkyně a žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. ledna 2014, č. j. 5 Cmo 355/2013-249, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. ledna 2014, č. j. 5 Cmo 355/2013-249, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání žalobkyně se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. března 2013, č. j. 12 Cm 133/2009-212, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 248 407,30 Kč s 0,05% úrokem z prodlení od 4. května 2007 do zaplacení (výrok pod bodem I), v částce 33 720,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 30. listopadu 2005 smlouvu o dílo na dodávku elektroinstalací na akci přístavby bytových domů v Brně, Starém Lískovci. Akci zajišťovala žalovaná jako generální dodavatel stavby a stavbu realizovala prostřednictvím svých subdodavatelů, z nichž jedním byla i žalobkyně. Žalobkyně uzavřela na provedení sjednaných prací smlouvu o dílo s podnikatelem A. U., který je osobně provedl. V průběhu díla neměla žalovaná ani investor žádné připomínky, dílo předala žalobkyně žalované bez závad. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze část dohodnuté ceny ve výši 1 088 780 Kč, ale investor stavby jí zaplatil za převzaté dílo cenu v nezkrácené výši. Soud prvního stupně nezjistil, že by žalobkyně nedokončila sjednaný předmět díla v plném rozsahu, nebo že by žalovaná sama dokončovala dílo, event. že by měla na stavbě vlastní dělníky najaté na „dodělávky“ prací elektro nebo provádění víceprací.
Smlouvu o dílo posoudil soud prvního stupně podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jako platně uzavřenou. Sjednáno bylo, že žalobkyně splní svůj závazek provést dílo jeho řádným dokončením a předáním žalované. Zhotovitel byl povinen písemně oznámit objednateli nejpozději do tří pracovních dnů předem, kdy bude dílo připraveno k odevzdání a objednatel pak byl povinen zahájit přejímací řízení a řádně v něm pokračovat. Své povinnosti dle zjištění soudu prvního stupně strany přesně nedodržovaly – např. žalovaná hradila faktury, přestože nebyly podloženy odsouhlaseným výkonovým soupisem provedených prací potvrzených objednatelem, stavební deník žalobkyně řádně nevedla a žalovaná plnění této povinnosti nevyžadovala, žádné připomínky k provedení díla v deníku nevznesla. Dne 3. května 2007 učinil „dodavatel elektro a jeho odběratel“ zápis o tom, že práce byly bez závad provedeny.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně splnila povinnost ze smlouvy, dílo řádně dokončila a předala objednateli – žalované. Strany se dohodly na předání díla formou písemného zápisu, nebylo však dojednáno, že tímto zápisem nemůže být i zápis ve stavebním deníku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla dne 4. května 2007, kdy žalované dle stavebního deníku dílo žalobkyně předala. Co se týče víceprací v hodnotě 33 720,50 Kč, jejichž úhrady se žalobkyně též domáhala, jejich provedení v řízení neprokázala.
K odvolání žalované Vrchní soud v v Olomouci usnesením ze dne 16. ledna 2014, č. j. 5 Cmo 355/2013-249, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výrocích pod body I a III, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud zopakoval některé listinné důkazy, především listinou označenou jako denní záznamy ze stavby, s vyznačeným datem 3. května 2007, v níž je zaznamenán zápis o odevzdání elektroinstalačních prací s tím, že dne 3. května 2007 byly dokončeny a odevzdány elektroinstalační práce podle dohody a výkresové dokumentace. Nenamontovaly se svítidla v kuchyňských linkách po vzájemné dohodě a z důvodů poruchy ústředního topení nebyly namontovány zásuvky, což bylo rovněž dohodnuto s panem Š. při kompletaci zásuvek. Na závěr záznamu je uvedeno, že práce byly odevzdány bez závad a listina je opatřena podpisem Š. a A. U.
Odvolací soud potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně, že nárok na doplatek ceny díla vznikl objednateli podle §548 odst. 1 obch. zák. až provedením díla, neboť jiný způsob dojednán nebyl. Podle smlouvy o dílo – jejího článku 10, bod 10.5 – se tak mělo stát písemným zápisem podepsaným oprávněnými zástupci smluvních stran, ve kterém budou uvedeny mimo jiné i případné drobné vady a bude stanoven termín pro jejich odstranění. Vzhledem k tomu, že strany nedojednaly, jakým konkrétním způsobem má být proveden písemný zápis o předání a převzetí díla, bylo možno považovat za písemný zápis i zápis ve stavebním deníku, to však pouze v případě, že by byly splněny další náležitosti písemného zápisu – zápis by museli podepsat oprávnění zástupci smluvních stran. Podle obsahu smlouvy o dílo to mohl být za žalobkyni pouze O. K. Předmětný zápis ve stavebním deníku však podepsali J. Š. a A. U. Z toho odvolací soud dovodil, že předávací protokol nebyl podepsán smluvními stranami, není proto možné považovat dílo za předané a převzaté a nenastala splatnost ceny díla ve smyslu §548 odst. 1 obch. zák.
Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná jako generální dodavatel předala investorovi stavby dne 2. července 2007 celé dílo včetně elektroprací a investor po odstranění vad do 19. července 2007 zaplatil dne 20. března 2008 žalované dohodnutou cenu díla v celém rozsahu, přichází podle závěru odvolacího soudu v úvahu přiznat žalobkyni peněžité plnění z jiného právního důvodu, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně se však s ohledem na jiný právní názor v této věci tímto nezabýval a učinil rozhodnutí zčásti nepřezkoumatelným.
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci.
Přípustnost dovolání žalobkyně spočívá podle jejího názoru v nezbytnosti vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, jedná se o otázku předání a převzetí díla. Dovolatelka pokládá za nesprávný závěr odvolacího soudu, že nedošlo k předání a převzetí díla. Poukázala na to, že existují zápisy ve stavebním deníku potvrzující dokončení díla, na to, že generální objednatel (Městská část Brno – starý Lískovec) od žalované dne 2. července 2007 převzal dílo, jehož součástí bylo dílo žalobkyně, a také na to, že žalovaná dostala od generálního objednatele celé dílo, jehož součástí bylo dílo žalobkyně, zaplaceno. Odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cmo 242/99, který posuzoval obdobný případ a dospěl k závěru, že chováním objednatele díla, který dílo jako řádně dokončené a bez vad předal svému dalšímu odběrateli, a který také bez námitek následně převzal od zhotovitele fakturu, jejíž vystavení se podle smlouvy vázalo na dokončení díla, je prokázáno, že k převzetí díla objednatelem došlo.
Žalobkyně vytkla odvolacímu soudu, že se otázkou předání díla generálnímu objednateli a jeho zaplacení ceny díla žalobkyni včetně předmětných prací „elektro“ se vůbec nezabýval. Navrhla, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.
Žalovaná přípustnost svého dovolání opírá o ustanovení §237 o. s. ř. Odvolací soud se podle jejího názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, který jako jediný důvod zrušení rozsudku soudu prvního stupně založil na svém právním názoru, že bylo třeba zabývat se věcí v tom smyslu, zda žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Tento názor odvolacího soudu je podle dovolatelky v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, např. s usnesením ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. 30 Cdo 4366/2007, nebo s rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 33 Odo 1154/2006. V těchto rozhodnutích dovolací soud s odkazem na ustanovení §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), dospěl k závěru, že bezdůvodným obohacením nemůže být majetkový prospěch, pokud bylo plněno na základě platné smlouvy. V dané věci však odvolací soud výslovně konstatoval, že vztah mezi účastníky byl založen písemnou smlouvou o dílo, jejíž platnost nebyla nikým zpochybněna. Nelze tudíž, dovozuje dovolatelka, aniž by došlo ke konstatování neplatnosti smlouvy o dílo ze dne 30. listopadu 2005, změnit právní kvalifikaci ze závazku ze smlouvy na závazek z bezdůvodného obohacení, neboť v dané věci nebylo plněno bez právního důvodu. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se žaloba zamítá.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně dovozuje přípustnost svého dovolání z nezbytnosti vyřešit otázku vzniku nároku zhotovitele na úhradu ceny díla, jehož splatnost byla vázána na zápis o předání a převzetí díla, za situace, kdy objednatel zhotovené dílo, jež se stalo součástí celé stavby, následně předal dalšímu objednateli, který celé dílo převzal a uhradil jeho cenu včetně cen všech subdodávek.
Nejvyšší soud však ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětlil, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla, na něž obchodní zákoník v ustanovení §548 odst. 1 váže vznik práva na zaplacení ceny díla, může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným, tedy ani fakticky. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud jak v rozsudku ze dne 22. září 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, tak i v dalších rozhodnutích. Například v rozsudku ze dne 29. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, vysvětlil, že „pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (v daném případě protokolární předání), nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu. Existence předávacího protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla.“ Shodný názor Nejvyšší soud zaujal například i v rozsudcích ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006, ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, nebo ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 660/2005 (jež jsou dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Od shora uvedených závěrů nemá dovolací soud jakéhokoli důvodu odchýlit se ani v nyní souzené věci. Jestliže si účastníci ve smlouvě sjednali, že dílo bude předáno a převzato protokolárně, čímž se odchýlili od dispozitivního ustanovení §554 odst. 1 věty první obch. zák., a k tomuto protokolárnímu předání a převzetí díla nedošlo s ohledem na to, že dle skutkového zjištění odvolacího soudu, kterým je Nejvyšší soud vázán, zápis o předání a převzetí prací „elektro“ ve stavebním deníku nepodepsala za žalobkyni osoba k tomu oprávněná, není proto možné považovat dílo za předané a převzaté, a tedy za provedené, a to bez ohledu na to, zda bylo či nebylo předáno a převzato generálním dodavatelem investorovi, který uhradil celou cenu díla, jehož součástí bylo i dílo žalobkyně. Odvolací soud postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, např. se jedná o rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 660/2005, nebo ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, na které odkázal odvolací soud.
Dospěl-li proto odvolací soud ke shora uvedeným závěrům, právně nepochybil. Dovolání žalobkyně je tudíž ve smyslu §237 o. s. ř. nepřípustné a Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první odmítl.
Odvolací soud však pochybil svým závěrem o nezbytnosti zkoumat, zda je možné přiznat žalobkyni požadované peněžité plnění z jiného právního důvodu, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která je vyjádřena např. v rozhodnutí ze dne 29. července 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007, ze dne 22. září 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 23. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010, a ze dne 26. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 1095/2012, jak důvodně namítla ve svém dovolání žalovaná.
Podle ustanovení §451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
O žádný z případů uvedených v citovaném ustanovení se v dané věci nejedná, v posuzované věci jde o smluvní plnění účastníků smlouvy, proto nemůže přicházet v úvahu posouzení věci z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud odvolací soud vycházel z jiného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání žalované je proto přípustné a současně i důvodné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243a odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc podle §243e odst. 2 o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2016
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu