ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2770.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 2770/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BeF Home, s.r.o., se sídlem v Kotvrdovicích, Kotvrdovice 277, IČO 25524682, zastoupené JUDr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 838/6, proti žalované DKACH COMPANY s.r.o. se sídlem v Praze 10, Chudenická 1058/32, IČO 24732133, zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7a, o zaplacení částky 378 000 Kč s příslušenstvím vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 22/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2016, č. j. 1 Cmo 164/2015-117, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. ledna 2015, č.j. 6 Cm 22/2013-82, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 378 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala doplacení zbytku kupní ceny dohodnuté v kupní smlouvě, kterou spolu účastníci uzavřeli dne 3. dubna 2012. Předmětem koupě byla mostová pila KASPE KBS 47U, kterou žalobkyně jakožto prodávající předala na základě smlouvy žalované jako kupující. Kupní cena byla dohodnuta v celkové výši 540 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila zálohu ve výši 162 000 Kč a zbytek kupní ceny ve výši 378 000 Kč odmítla doplatit ve sjednaném termínu do 4. června 2012 a dne 15. června 2012 u žalobkyně uplatnila vadu předmětu koupě, která spočívala ve starším roku výroby oproti roku uvedenému v e-mailové nabídce žalobkyně ze dne 21. března 2012, která uzavření smlouvy předcházela.
Soud prvního stupně nepřistoupil na argumentaci žalované, že e-mailová nabídka žalobkyně na prodej pily obsahující údaj o roku 2005 jakožto údaj o roku výroby pily je součástí kupní smlouvy uzavřené účastníky dne 3. dubna 2012. Tak by tomu mohlo dle názoru soudu prvního stupně být pouze tehdy, pokud by smlouva nebyla písemně uzavřena a žalovaná jakožto kupující by akceptovala nabídku žalobkyně převzetím stroje a zaplacením zálohy. V tomto případě však uzavření písemné kupní smlouvy předcházely dvě prohlídky stroje jednatelem žalovaného P. D. a také e-mailová komunikace o drobných úpravách kupní smlouvy.
Dle soudu prvního stupně bylo v řízení prokázáno z výpovědí svědků Ing. V. N. a P. M., že se správným rokem výroby (rok 2002) byl jednatel žalované seznámen již při první fyzické prohlídce stroje, k níž došlo ještě před uzavřením smlouvy. Údaj o roku výroby stroje nebyl uveden v dokumentaci, která byla žalované předána, oba uvedení svědci ovšem potvrdili, že jednatele žalované seznámili s kompletní dokumentací, kterou měl v držení žalobce a ve které je údaj o roku výroby uveden.
Soud prvního stupně věc právně posoudil a uzavřel, že mezi účastníky řízení byla dne 3. dubna 2012 platně uzavřena kupní smlouva, přičemž předmětem koupě byla mostová pila KASPE KBS 47U a žalované byl již před uzavřením smlouvy znám rok výroby předmětu koupě. V řízení nebylo prokázáno, že by zboží mělo nějaké vady, a žalovaná má tudíž povinnost splnit svůj závazek z kupní smlouvy – zaplatit dohodnutou kupní cenu.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. února 2016, č.j. 1 Cmo 164/2015-117, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a uvedl, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav úplně a přesně a jeho skutková zjištění lze tedy převzít. Co se týče e-mailové nabídky žalobkyně, odvolací soud uzavřel, že ji nelze považovat za návrh na uzavření smlouvy již proto, že z ní nevyplývá vůle navrhovatele být vázán v případě přijetí návrhu. Odvolací soud dále považoval za důležité, že do písemné kupní smlouvy nebyl údaj o roku výroby žádným způsobem převzat. Ve zbytku odvolací soud odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a ztotožnil se s ním.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva a otázky hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud dle mínění dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka namítala procesní vady, kterých se dle jejího názoru dopustil soud odvolací i soud prvního stupně. Co se týče vad odvolacího řízení, namítala dovolatelka nedostatečné odůvodnění rozsudku a to, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími námitkami uvedenými v odvolání. Co se týče řízení před soudem prvního stupně, dovolatelka namítala nedostatek poučení o koncentraci řízení dle §118b odst. 1 o. s. ř., neboť z protokolů o jednání před soudem prvního stupně neplyne, že by soud účastníky poučil o koncentraci řízení, což je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, na kterou dovolatelka rovněž poukázala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010). Dovolatelka dále namítala nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, neboť z něj není zřejmé, jaká skutková zjištění soud učinil, přičemž některé provedené důkazy v odůvodnění rozsudku vůbec nehodnotí, což je dle dovolatelky v rozporu s judikaturou, podle které je soud povinen vypořádat se v odůvodnění s tím, proč nečiní z některých provedených důkazů žádná skutková zjištění a uvést, o které důkazy jde. V tomto směru dovolatelka poukázala na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nichž se soudy obou stupňů odchýlily.
Co se týče hmotného práva, dovolatelka má za to, že soudy nesprávně posoudily otázku toho, zda e-mailová nabídka byla návrhem na uzavření smlouvy. Soudy obou stupňů nepovažovaly e-mailovou nabídku za ofertu, avšak dle názoru dovolatelky měly vzít v úvahu, že její vůle vedla k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je mostová pila s rokem výroby 2005 (jak bylo uvedeno v e-mailové nabídce žalobkyně), nikoli s rokem výroby 2002. V tomto ohledu dovolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013, podle kterého má soud při výkladu právního úkonu rovněž na základě provedeného dokazování posoudit, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. Dle dovolatelky vůle navrhovatele být vázán e-mailovou nabídkou se projevila tím, že to byl právě navrhovatel, kdo předložil žalované předmětnou kupní smlouvu.
Dovolatelka dále namítala nesprávné právní posouzení otázky slevy z kupní ceny z důvodu vady předmětu koupě (starší rok výroby), přičemž za nedostatečné považovala to, že se soudy zaměřily pouze na řešení otázky rozpornosti předmětu koupě s kupní smlouvou. Dovolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009, podle kterého jde o vadné plnění, jestli kupní smlouva obsahuje chybný údaj o roku výroby předmětu koupě (v citovaném rozhodnutí šlo o vozidlo).
Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek Vrchního soudu tak, že se žaloba zamítá, případně aby napadený rozsudek zrušil a současně zrušil i rozsudek soudu prvního stupně.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Co se týče dovolatelkou tvrzené absence poučení o koncentraci řízení, lze jí v tomto přisvědčit, neboť z protokolů o jednání před soudem prvního stupně vyplývá, že soud prvního stupně účastníky řízení o koncentraci řízení dle §118b odst. 1 o. s. ř. nepoučil. Tato otázka však není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť dovolatelka namítala, že ke koncentraci nedošlo následkem chybějícího poučení, avšak pro výsledek řízení neměla tato skutečnost význam. Dovolatelka totiž žádné další důkazy k provedení nenavrhovala, a to ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v odvolání či v dovolání. Absence poučení o koncentraci řízení tedy v tomto případě neměla vliv na správnost rozhodnutí.
K dalším námitkám vad řízení, jichž se týkala převážná část argumentace dovolatelky, dovolací soud uvádí, že k těmto vadám lze v rámci dovolacího řízení přihlížet dle §242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že žádná z hmotněprávních otázek formulovaných dovolatelkou, není způsobilá založit přípustnost dovolání (viz níže), dovolací soud se tvrzenými vadami řízení nemohl zabývat.
Co se týče posouzení toho, zda e-mailová nabídka byla ofertou, respektive dovolatelčiny námitky, že její vůle při uzavření smlouvy směřovala ke koupi mostové pily s rokem výroby 2005, nikoli 2002, nelze dovolatelce přisvědčit v tom, že by soudy pochybily a odchýlily se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013, na který dovolatelka poukazovala.
Dovolací soud připomíná, že je vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, což vyplývá ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku a také z ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Dovolacímu soudu tak nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, a je tedy zjištěným skutkovým stavem vázán.
Jestliže tedy soud prvního stupně vzal za prokázané, že jednatel dovolatelky již před uzavřením smlouvy byl s rokem výroby předmětné mostové pily seznámen při fyzické prohlídce předmětu koupě, pak nelze dovolatelce přisvědčit v tom, že by její vůle nesměřovala k uzavření kupní smlouvy ohledně této mostové pily. Soudy tedy nepochybily a neodchýlily se od citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, neboť vůle stran vedla k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byla mostová pila, s jejímiž vlastnostmi byla dovolatelka jakožto kupující seznámena při prohlídce pily před samotným uzavřením smlouvy.
Co se týče další dovolatelkou formulované otázky týkající se toho, že soudy nesprávně posoudily její nárok na slevu z ceny, nelze jí ani v tomto přisvědčit. Dovolatelka namítala rozpor napadeného rozhodnutí s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009, podle kterého jde o vadné plnění, jestli kupní smlouva obsahuje chybný údaj o roku výroby předmětu koupě. Citované rozhodnutí však na řešený případ nelze vztáhnout, neboť se jednalo o řešení skutkově odlišného případu, kdy strany ve smlouvě uvedly rok výroby předmětu koupě, který se lišil od skutečného roku výroby. V tomto případě však strany v písemné kupní smlouvě neuvedly rok výroby předmětné mostové pily, přičemž jejich vůle vedla ke koupi mostové pily, s jejímiž vlastnostmi se kupující měla možnost seznámit při fyzické prohlídce.
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud se při řešení dovolatelkou předestřených otázek neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání je tak nepřípustné. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl dle §243c odst. 1 o. s. ř.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízením se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2016
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu