ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3189.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3189/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobců a) D. D. a b) M. D., obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalovanému T. K., podnikateli se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 765, IČO 66777453, zastoupenému JUDr. Lenkou Čambálovou, advokátkou se sídlem v Kladně, L. Zápotockého 3094, o zaplacení částky 649 066 Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 118 C 197/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. března 2016, č. j. 31 Co 437/2015-487, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. února 2015, č. j. 118 C 197/2009-349, zamítl žalobu co do částky 358 479 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 290 587 Kč s příslušenstvím řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. března 2016, č. j. 31 Co 437/2015-487, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 1 120 Kč s příslušenstvím, v části týkající se 357 359 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, v části týkající se 290 587 Kč s příslušenstvím řízení zastavil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost dovozovalo z ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí dle jejich názoru závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. První dovolateli formulovaná otázka se týkala toho, jak má soud postupovat, dojde-li k odbornému sporu znalců, jejichž posudky strany v řízení předložily, přičemž soudy obou stupňů se dle mínění dovolatelů odchýlily od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014. Druhá otázka pak směřovala k tomu, zda odvolací soud může věcně hodnotit důkazy, které sám neprovedl. Dle názoru dovolatelů odvolací soud pochybil a odchýlil se tak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1240/2012.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatelé sice vymezili, v čem spatřují přípustnost dovolání, avšak jimi formulované otázky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
První otázka formulovaná v dovolání se týkala hodnocení důkazů, konkrétně toho, jak má soud hodnotit odporující si znalecké posudku. Namítané nesprávné hodnocení důkazů představuje činnost soudu vedoucí ke zjištění skutkového stavu. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními soudů v předchozím řízení, což vyplývá ze samotné povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, a dovolacímu soudu tak náleží přezkum rozhodnutí pouze po stránce právní, nikoli skutkové. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem tak nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Ve druhé otázce formulované v dovolání vytýkali dovolatelé odvolacímu soudu to, že hodnotil důkazy, aniž by je sám provedl. Taková námitka je ovšem námitkou vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž k vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Ani tato námitka tedy nemohla sama o sobě založit přípustnost dovolání.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že dovolateli citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1240/2012, vycházel z úpravy dovolacího řízení účinné do 31. prosince 2012, kdy námitka vad řízení byla způsobilá založit přípustnost dovolání. Závěry tohoto rozsudku by bylo možné vztáhnout na projednávaný případ pouze tehdy, pokud by dovolání bylo přípustné a dovolací soud by tak mohl k vadám řízení podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlížet.
Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu