ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3265.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3265/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové, ve věci žalobkyně Karlovarská likérnická a. s. , se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, identifikační číslo osoby 28121805, zastoupené JUDr. Petrem Andrisem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelinářská 530/10, proti žalované Jan Becher - Karlovarská Becherovka, a. s. , se sídlem v Karlových Varech, T.G.Masaryka 282/57, identifikační číslo osoby 49790765, zastoupené Mgr. Barborou Rovenskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, o zákaz nakládání s ochrannými známkami a určení, že žalovaná není majitelkou obchodního jména Johann Becher, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 12/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2014, č. j. 3 Cmo 282/2009-695, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. července 2008, č. j. 45 Cm 12/2004-454, zamítl žalobu v plném rozsahu (bod I. výroku) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání původní žalobkyně a vedlejšího účastníka odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným zastavil řízení v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalované zdržet se nakládání s ochrannými známkami blíže ve výroku specifikovanými a na určení, že žalovaná není majitelem obchodního jména Johann Becher.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).
Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout dle §243c o. s. ř.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Žalobkyně však v dovolání nespecifikuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouze uvádí, „že dovolání podává dle §237 písm. c) o. s. ř.“ Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. i z ustálené rozhodovací praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) vyplývá, že obligatorní náležitost dovolání představuje požadavek, aby bylo v dovolání uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Těmto kritériím dovolatelka nedostála.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Lze konstatovat, že dovolání žalobkyně neobsahuje obligatorní náležitost, tato nebyla doplněna po dobu trvání lhůty k dovolání, a proto je vadným podáním. Bez této náležitosti nelze v dovolacím řízení pokračovat, z tohoto důvodu Nejvyšší soud dle ustanovení §234c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí (§151 odst. 1 část vety před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu